Už jako dospívající dívka jsem dávala přednost racionální úvaze. Účelovost mého myšlení ke mně kupodivu přitahovala vyložené blázny. Tak třeba spolužák na základní škole mi vyznal lásku návrhem společného výletu do bobří farmy. Když mi můj potupný předkus napravil mladý stomatolog, natolik se zamiloval do výsledku své práce, že mě v době svých nočních služeb v nemocničním pokoji vždy vzbudil a vyzval k sehrání několika šachových partií. Jinak jen sentimentálně vzdychal - byla jsem nezletilá.

Po návratu z nemocnice se do mě zamiloval tentokrát doopravdy někdejší obdivovatel bobrů. Ale já mu hlodavce nedokázala odpustit. Jednou jsem s ním šla z lítosti na schůzku, ale nekompromisně jsem mu oznámila, že ho nelavuji. Tak mě aspoň vyzval ke společné sebevraždě. Řekla jsem o tom mámě, ta tátovi, a ten hrozil, že mě spráská a toho spratka taky. Od dalšího kluka a mě odradila matka. Dala jsem jí k posudku jeho dopis a ta s poukazem na nadměrnou kumulaci pravopisných chyb všeho druhu tvrdila, že s takovým člověkem nemůže být žena šťastna. Ona je učitelka. Když se s taťkou už doopravdy rozváděli, chodila jsem do čtvrtého ročníku oděvní průmyslovky.                    

Rodiče se pořád hádali, tak jsem se rozhodla, že změním souřadnice a zakotvím u někoho, v kom najdu oporu. Odepsala jsem na inzerát, který mi tu oporu sliboval, a navíc byt. Kupodivu si mě ten kluk vybral a celou hromadu ostatních nabídek vyhodil. Táta zas chtěl vyhodit jeho, když jsme spolu přišli k našim a lhali jsme, že jsme spolu krmili ve Stromovce ptáčky a tak se seznámili. "Takovýho chcípáčka za zetě nechci," zarputile na něj útočil otecko, ale Václav se zazubil a ptal se bezelstně: "Co proti mně konkrétně máte, pane Krůta?" A zůstal klidně sedět.Tohle nadchlo moji matku. Táta je totiž člověk od rány, takže začala bezmezně obdivovat odvážlivce, který se mu dokázal vzepřít. Ostatně i otec byl konsternován, jak si takový střízlík troufá. Kapituloval - a dobře udělal! Václav mu jen tak mimochodem sdělil, že pěstuje nejen historický šerm, ale absolvoval i kurs juda a sebeobrany.To tátu pokořilo - i učinili s bráchou ještě jeden pokus, jak mého nápadníka odradit. Když od nás Vašek odcházel, vyhodili za ním z okna podomácku vyrobený dělbuch. Mému hrdinovi ta koule vybuchla asi metr za zády, ale on se jen otočil a s vyčítavým pohledem nahoru do okna povídá: "Prosím vás, co blbnete, když s tím neumíte zacházet?"           

Oznámila jsem tátovi a mamce, že příští neděli k nám přijdou Václavovi rodiče na návštěvu. Jak to mamka slyšela, jela do města koupit nové záclony, abychom udělali dojem. Táta, který si ten rozvod zas začal rozmýšlet, navrhl sehrát před nimi vzorné manželství. A to se našim tedy povedlo tak dokonale, že Vaškovi rodiče na té první návštěvě k nim pojali důvěru a sdělili našim všechny rodinné karamboly včetně kytičky sněženek spláchnuté do záchodu. Žalovali na sebe vzájemně jako malé děti. Táta s mámou se cítili povzneseni a usoudili, že ty dvě rodiny fakt patří k sobě. Pak jsme šli zase my navštívit Václavovy rodiče. Bydlí s početným příbuzenstvem všichni v jednom velkém domě, takže se na nás přišli podívat všichni strýcové, tetičky a babička. Dědečka zamkli, styděli se za něj. Prý to nemá v hlavě v pořádku. Byla tam celkem nuda, než jim dědeček utekl přes balkon a v pyžamu přišel za námi ze zahrady. Ukázalo se, že je to náramně zábavný starý pán. Od té chvíle, co se objevil, se příbuzenstvo rdělo a zasmušile mlčelo, ale my jsme se skvěle bavili a hlasitě se chechtali.

Naše svatba měla dramatický průběh. Den předtím šla matka vysypat svatební koláčky do stráně bažantům, neboť otec se o nich vyjádřil pohrdlivě. Cestou pronášela polohlasně narážky na budoucí spolutchyni. Sněženky ona by do záchodu nehodila, ale koláče ptactvu nebeskému že dá ráda. Když se vrátila, táta ji pokáral za marnotratnost - tak špatné prý zas nebyly. Ale máma odsekla, že bažanti se začali sletovat, jak ji viděli. Ona je takhle krmila už vícekrát.

Pak přivezl jeden mámin žák bedýnku koláčů až z Domažlic. Ty upekla jeho máma, co je opravdu umí. Byly skvělé a my s Václavem jsme je roznášeli všem lidem v domě a oni nám přáli štěstí.

Svatební obřad na radnici jsme málem zmeškali. Naši kadeřnici totiž den předtím opustil milenec a ona se předávkovala uspávacími prášky. Máma přijela stopem. I přes tyhle nerváky byla moje matka přešťastná, neboť ji těsně před mou svatbou na druhé stání přece jen rozvedli. Naši ovšem i nadále dělali jakoby nic. Museli držet basu, když se dcera chtěla vdát.

Táta mě dovedl před oddávajícího. Mámu jsem snad poprvé v životě viděla brečet. Když mě Václav, můj vyvolený, odváděl jako svou právoplatnou manželku z radnice, zářila jsem blahem, neboť jsem z něj cítila sílu. Bylo mi v té chvíli naprosto jasné, že je to jediný rozumný člověk široko daleko.

Utvrdili mě v tom i můj táta a tchán, kteří se na svatební hostině opili a před příbuznými se předháněli, kdo udělá víc kliků.

Když dělali ty kliky, my s Václavem jsme odešli. O svatební noci se mi Vašek přiznal, že se předtím zamkl doma v sušárně prádla a na maminčiných podprsenkách se učil, jak se to rozepíná.

To bylo mé první zklamání v manželství. Myslela jsem, že už to dávno umí. Pojala jsem podezření, že ani můj muž nezůstal nenakažen rodinným bláznovstvím a nemýlila jsem se. Václav si mě chtěl ještě víc naklonit, a tak utratil všechny své úspory za ojetou škodovku.   V té mě vozil do té doby, než se zcela rozpadla. Stalo se tak během několika měsíců. Museli jsme zaplatit za odtah. Nábytek jsme si vzali na novomanželskou půjčku.

Nějaký čas jsem chodila svého muže obdivovat do tělocvičny. Jak tak šermoval, vypadal jako Jean Marais. Škoda, že toho nechal!

Na rozdíl od své matky jsem se rychle naučila vařit. Vašek se zbožně ládoval a vděčně na mě upíral oči se sklenicí piva v ruce.

Taky bylo třeba ještě udělat maturitu. O svatém týdnu jsme se pro jistotu přestěhovali k mámě učitelce. Tím jsme jí pomohli vypudit tatínka, který už si to zase začínal rozmýšlet s tím rozvodem, i když už byl rozvedený. Vytáhla jsem si však z češtiny nejtěžší otázku - Mnohotvárnost literatury let devadesátých - a shořela na dekadentních básnících. Zkoušející trvala na trojce, což se dalo čekat. Byla to příkladně ošklivá stará panna, navíc cumploch, a nesnášela vdané žákyně.

Máma z toho byla celá pryč. Připouštěla, že na mnohotvárnosti se dá zkoupat i velmi dobrý žák, ale ve své naivitě nechápala, proč to paní kolegyně udělala. Vždyť za ní zašla a vysvětlila jí, že já se vdávám, protože ona se rozvádí! A paní kolegyně slíbila, že k tomu přihlédne! Máma je naivní. Já ji varovala, aby tam nechodila!

Když se matka uklidnila, rozhodla, že to nevadí. Umím přece vařit. To je pro život důležitější než znát dekadentní básníky. Přesvědčila se o tom z vlastní trpké zkušenosti. Začala si hledat všelijaké záminky, jak k nám chodit na jídlo. Bratr si totiž prozíravě osvojil kuchařské řemeslo, a tak o něj měla postaráno. Chválila mě svorně s Václavem - a ten naučil matku pít dvanáctku.

Taky tchán si k nám rád přišel odpočinout od vlastního rodinného života. Co se narodila naše první dcerka, byl u nás pečený vařený. Zkrátka - všichni baštili a tloustli. Zlenivěli.

Usmyslela jsem si, že je musím vyburcovat z té všeobecné  spokojenosti. Proč - říkala jsem si - mají lidé tloustnout, aby se necítili oklamaní životem? Předváděla jsem jim, jak já tomu nepodlehnu.

Cvičila jsem, šila si pěkné šaty. Jak jsem měla nějakou korunu navíc, už jsem se objednávala v kosmetickém salonu. Cítila jsem, že musím svého Vaška nějak zneklidnit. Třeba aby žárlil. Ale on byl hrdý a šťastný, jak krásnou má ženu.

Tak jsem začala dělat modelku na Pražské fotografické škole. Brzy nato se ve Svobodném slově objevil celostránkový detektivní příběh o ženě, vražednici svého manžela, ilustrovaný mou portrétní fotografií. Velice působivou, neboť autor  rafinovaně využil nejen mé půvabné a nevinné tváře, nýbrž i pootevřených úst s trošíčku většími zoubky.

Stojatou vodu rodinného života to konečně rozvířilo. Moje předobrá tchyně se rozplakala, když si mě představila jako potenciální vražedkyni svého syna. Vaška to však z míry nevyvedlo.

Domlouval mamince, že Mínika by přece něco takového nikdy neudělala. Dále jedl a přibýval na hmotnosti.

Když jsem šla pracovat do fotografické školy, balil mi s sebou svačinu a nabádal mě, abych ji o přestávce skutečně snědla.

Abych v něm vzbudila nevraživost vůči mužským, co mě obklopovali, koketovala jsem s učitelem angličtiny, a když odjel do Anglie, vedla jsem s ním čilou korespondenci. Odpovědi jsem muži předčítala. Václav jedl vepřové s knedlíkem a zelím, pil pivo a chválil moje pokroky v cizím jazyce.

Tak jsem napsala anglicky dopis herci Petrovi Falkovi - Columbovi, že ho už dlouhá léta miluju a obdivuju. Poslal mi obratem velkou, vlastnoručně podepsanou fotografii.

"Vezmu ti ji zapaspartovat, kamarád to dělá moc pěkně," nabídl se velkodušně Václav. Šel hned a cestou se stavil v hospodě na pivo.

Našla jsem manželovi výhodné zaměstnání ve svém podniku, aby mohl chodit na podnikové večírky. Je moc spokojený.

"Tak, co, Tlusťochu?" zvou ho kolegové na mejdany. "Hoď se do gala a vem s sebou svou krásnou paní!"

"Ale jen ať jde Míninka sama, já ohlídám děti. Kdepak, děda nemůže. Já pro ni pak přijedu," odpovídá Vašek nevyveden z míry.

Máma mi Václava tuze závidí. Říká, že si celý život přála někoho, kdo by ji tak rozmazloval jak Vašek mě. Zetě zbožňuje.

Jednu jsem jí chtěla předvést, jak všeho moc škodí. Když onemocněla, nechala jsem děti na starost manželovi a přestěhovala se k ní. Václav třikrát denně volal, jak se daří mamince a zda něco nepotřebujeme. Mámu to dojímalo, že nás má tak rád. Naštvala se teprve tehdy, když se jí podařilo k ránu usnout a vzbudil ji telefon. Ale už na to zase zapomněla a svorně spolu s Václavem popíjejí plzeňské.

Ze zoufalství jsem si pořídila zeleninovou kuchařku. Hodně teď vydělávám, vařím tedy nákladná nízkotučná jídla. Docílila jsem jen toho, že Václav přinesl domů fritovací hrnec a k velké radosti dětí na něm smaží hranolky, dobré jako u "MEKÁČE", a k nim hamburgery.  "Jdi se učit, Míninko," domlouvá mi laskavě, "já se o večeři postarám."

Když si postavím hlavu a připravím večeři sama, přemůže se, sní to - a pak se jde projít.   Na špekáčky a pivo do hospody.

Jsem pracovně tak vytížena, že večer padám únavou.

Myslím, že s mým milovaným by zahýbala jen skutečná nevěra z mé strany. Jenže mi na ni nezbývají síly ani čas. Kromě toho, já Tlusťocha stále ještě miluju. Co si mám počít?

Dokonce už ani nevím, zda jsem stále ta racionálně uvažující mladá žena. Flegmatik Václav mě vyvádí z míry. Máma tvrdí, že jsem pěkný cvok. Ale že to je dobře, jelikož takový člověk do naší rodiny zapadne jako správná kostka do stavebnice.