Můj vztah k alkoholu

Tenkrát jsem byla pozvána svými přáteli na slavnost ve vedlejší vesnici. Přátelé se oslav účastnili pravidelně, já zde byla poprvé. Hrála hudba, pil se alkohol a jedly dobroty. Já si vystačila v začátku jen s nealkem, ale přátelé mě vybízeli:

„No tak, přece nebudeš trhat partu? Zkus aspoň víno, nebo slivovičku, je domácí.“

Tak jsem zkusila víno i tu slivovičku, myslím, že i borovičku, vodku… Zkrátka jsem byla během krátké doby pořádně „pod parou“, jak se říká.

Tancovalo se a já byla v jednom kole, protože jsem ztratila obvyklé zábrany. Na konci zábavy byla vyhlášená losovací soutěž, něco jako tombola. Hlavní cenou bylo elektrokolo, mezi výhrami byl také alkohol, drobná elektronika, porcelán a další.

Losy ovšem netvořily vstupenky, jak tomu bývá obvykle. Každý si mohl koupit libovolný počet losů, přičemž cena jednoho losu byla sto korun. Pořadatelé akce slibovali velkou šanci na výhru.

„To kolo chci!“ škytla jsem. V podroušeném stavu jsem vytáhla z kapsy poslední tisícikorunu, kterou jsem u sebe měla. Ostatní mě sice od hloupého nápadu zrazovali, já ovšem měla svou hlavu.

„Losy za všechno,“ zavelela jsem. Jak jsem si přála, tak se také stalo. Rázem jsem neměla u sebe ani korunu, ale v rukách jsem svírala deset papírků.

Blázniví lidé mají štěstí. A tak se také stalo, že jsem vyhrála lahev šampusu, malé rádio, kytici a hlavní cenu, elektrické kolo v hodnotě více než dvacet tisíc korun. To si ale nepamatuji. A nepamatuji si ani, jak jsme se já a mé výhry dostaly domů. Jisté je, že když jsem se ráno probudila s bolestí hlavy, elektrické kolo stálo vedle mé postele a rádio s lahví šampusu stály na stole. Vedle nich byla váza s kyticí.

„To jsi přece v noci vyhrála,“ tvrdili mi mí přátelé, a já to považovala za vtip. Přesvědčilo mě až video z oné akce, které bylo zveřejněno na internetu. Na něm jsem já potácivým krokem s jedním zaškobrtnutím vyšla na pódium a s přihlouplým úšklebkem přijímala gratulaci muže v obleku. Pak na pódium přispěchal i můj kamarád, který odvedl mě i kolo z pódia.

Když jsem se vzpamatovala z oné noci, stala jsem se teprve šťastnou výherkyní. Rádio jsem dala dceři a na kole jezdím každý den do práce. Využívám ho také při rodinných výletech po okolí, k nákupům, nebo při objíždění úřadů.

Od této doby jsem se neopila, a také jsem už nikdy nic nevyhrála. Mí přátelé mě často, když je vyhlášena nějaká soutěž s lákavými cenami vybízejí, abych se napila, prý pro štěstí.

Zatím odolávám. Ale zanedlouho se mají konat opět ve vedlejší vesnici oslavy založení vsi. Prý má být součástí oslav také soutěž o osobní automobil. Tak kdo ví, jak dlouho mi má abstinence ještě vydrží?

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10