Můj život s panickou poruchou

Přijela záchranka, moc hodný pán mi ani neřekl, co mi je a rovnou mi dal injekci na uklidnění, která opravdu zabrala. Můj stav se nelepšil, následoval týden, kdy jsem měla třeba i 10 záchvatů denně a posádka sanitky u mě byla jako doma. Vždy mi dali injekci a byl klid. Nechápala jsem to, nevěděla jsem, co se se mnou děje, o této nemoci jsem nic nevěděla. Jednou, když se zase objevil silný, silný záchvat, zavolala jsem si opět pomoc, nicméně mě už převezli na vyšetření do nemocnice, kde mi poprvé diagnostikovali panickou poruchu. 

Začala jsem se o tuhle nemoc zajímat, konečně jsem znala diagnózu a mohla jsem si zjistit veškeré informace. Zašla jsem si do lékárny pro různé bylinné výrobky, magnézium, čaje a začala se „léčit“. A ono to opravdu pomáhalo tak moc, že jsem měla pár let klid a žádná takto silná panika se neobjevila.

Pak přišlo další těhotenství a porod a to mě úplně odrovnalo. Všechno se mi to vrátilo! Dokonce ještě v silnější podobě, úzkosti od rána do večera byly na denním pořádku. Zašla jsem na psychiatrii, moc „milá“ paní doktorka mi předepsala silná antidepresiva a léky na uklidnění. Bála jsem se jich, varovala mě, ať nečtu příbalový leták, ale to člověku s úzkostmi a takovými stavy stejně nikdo nevysvětlí...

No dobře, řekla jsem si. Zkusím alespoň prášek na uklidnění, zjistila jsem, že je to v pohodě, že žádné vedlejší účinky nepociťuji. Tak jsem si ho občas vzala, když mi bylo na „umření“ a začala jsem trochu fungovat. Konečně. Jenže po delší době jsem zjistila, že mě tyto léky uspávají a to se dvěmi dětmi prostě nejde. Zkusila jsem antidepresiva, tři dny to nic nedělalo, čtvrtý den jsem měla hrozně divné stavy, kdy se mi chtělo pořád plakat, v hlavě mi létalo milion myšlenek a nešlo to vůbec nijak zastavit, hlava se mi motala a bylo mi i špatně, na zvracení. Okamžitě jsem to vysadila, protože přece nebudu užívat léky, které mi nedělají dobře...

Nasadila jsem zase bylinky a s nimi se snažím fungovat dodnes. Jsou dny, kdy je mi lépe i bez nich, jsou dny, kdy si uvařím meduňku na zklidnění, jsou dny, kdy nemůžu vůbec nic dělat a chce se mi jen spát . Ale jde to i bez léků, S touto nemocí žiju už 12 let a bojuju s ní sama. Chtěla jsem povzbudit nejen maminky, kterým se toto stalo, ale i všem ostatním lidem, kteří se s touto nemocí potýkají. Ne vždy léky pomáhají a někdy je lepší jít prostě svou vlastní cestou...

Dada1108 - čtenářka
ChytráŽena.cz