Musíme být statečné

Cena: 319 Kč

Ellen vždy věřila, že žádné děti nechce, ale když vezme Pamelu do svého domova, začíná dítě postupně odemykat její zdánlivě uzavřenou chmurnou minulost a měnit budoucnost, kterou si manželé Parrovi vysnili. Zatímco v okolním světě zuří válka, začne zcela nečekaně klíčit láska, která všechny překvapí. Avšak spolu s koncem bojů přichází i zjištění, že jim nebylo souzeno, aby si Pamelu směli ponechat.

Román Musíme být statečné, který se začíná odvíjet na pozadí 2. světové války a pak se klene dál přes celé dvacáté století, zkoumá hlubokou lásku, již cítíme ke svým dětem, a její nezdolnou moc přetrvat. Za hranice prostoru, za hranice času, za hranice samotného života.

Ukázka z knihy Musíme být statečné:

„Spala tvrdě na zadním sedadle autobusu. Schoulená do klubíčka, palec v puse. Mohlo jí být tak čtyři pět let. Otočila jsem se. Poslední cestující už prošli uličkou kolem mě a šourali se ke dveřím. „Čí je to dítě?" zavolala jsem. Nikdo se neohlédl. Možná je to bombardování připravilo o sluch. Nebo to jednoduše nechtěli slyšet. „Prosím. Někdo tu nechal dítě!"

Ale byli už pryč, sešli ze schůdků a přidali se k řadě lidí namáhavě postupujících k obecnímu domu. Měla štěstí, že jsem všechny autobusy kontrolovala. Jinak by ta holčička mohla být ta chvíli na cestě zpátky do Southamptonu. Všichni věděli, že město ještě stále hoří. Viděli jsme kouř z Vatrového kopce.

Navzdory mému volání se ani nepohnula. Ležela jako bez ducha, s pavučinkou slepených, světle hnědých vlasů rozprostřenou přes čelo. Světle namodralé šaty s nadýchanými rukávy, typická barva předsádek prvních knížek mého dětství. Žádný kabátek ani svetr, přestože už bylo prvního prosince. Jen bílá, ušmudlaná přikrývka omotaná kolem nohou, taková, do jaké matky balí nemluvňata, pletená vzorem medové plástve s malinkými dírkami.

Zatřásla jsem jí oblými ramínky. „Vzbuď se, maličká. Vzbuď se."
Palec jí vypadl z úst, ale oči neotevřela. Pohladila jsem ji po vlasech. Pleť měla teplou a lehce navlhlou. Jazyk jí kmital po patře. Ať s palcem či bez něj, dál cucala.

Co když začne plakat, až ji vzbudím? S uplakanými dětmi jsem žádné velké zkušenosti neměla. Možná bych ji měla jednoduše odnést do obecního domu a vůbec ji nebudit. Odepnula jsem si svou novou brož, stříbrnou přezku s perlou, a dala ji do kapsy.

Nechtěla jsem to dítě škrábnout do tváře. Přejela jsem jí rukama po teplých bocích až do ještě teplejších podpaždí a přitáhla si ji k sobě. Byla překvapivě pevná, jako by byla z hustější hmoty než okolní svět. Jednu ruku jsem jí ovinula kolem krku, druhou vsunula pod zadek a zvedla ji. Hlava se jí zvrátila, kam až to šlo, pak zase zpátky a klepla mě do klíční kosti. Pak se jí tělo rozechvělo sérií záškubů, jako by jí procházel elektrický proud. Možná se při náletu udeřila do hlavy. Měla bych ji vzít k doktorovi.

Špinavá přikrývka mi spadla k nohám, odkopla jsem ji a opatrným houpavým krokem se vydala uličkou. Uvědomila jsem si, že s dítětem v náručí se tak prostě chodí. Autobus čpěl silným pachem dezinfekce, ale dívenka voněla teplou, slanou vůní čerstvě upečeného chleba."

O autorce knihy Musíme být statečné:

Frances E. Liardet je dítě dětí druhé světové války. Vystudovala tvůrčí psaní na University of East Anglia a studovala arabštinu na Oxfordu. Než začala sama psát, přeložila několik knih z arabštiny, včetně dvou knih modernistického egyptského spisovatele Edwara al-Kharrata a jedné nositele Nobelovy ceny Naguiba Mahfouze.

Její první román, The Game, byl vybrán jako jeden z vítězů Betty Trask Award v roce 1994. Její druhý román, Musíme být statečné (We Must Be Brave), byl vydán v roce 2019.
V současné době žije s manželem a dcerou v Somersetu v Anglii a pomáhá vést letní kurzy psaní s názvem Bootcamp.

Tuto knihu Musíme být statečné koupíte v knihkupectví a na internetových stránkách nakladatelství Knižní klub nebo na eshopu Luxor.cz.