Když jsem se zamyslela, opravdu si nevzpomínám, že bych někdy potkala tříbarevného kocoura. Zaujalo mne to, rozhodla jsem se tedy vypátrat, jestli to tak opravdu je, a pokud ano, jak je to možné.
Někteří z vás to určitě vědí a ten, kdo to slyší poprvé, třeba si rád rozšíří obzory, jsme přece chytré ženy.
Jak je to tedy s tříbarevnou kočkou?
Pro pořádek si nejprve musíme ujasnit pojmy. Jako tříbarevná se označuje kočka, jejíž základní barva srsti je bílá a na ní jsou černé a zrzavé či želvovinové skvrny. Kočička všelijak žíhaná či mourovatá tříbarevka není.
Můj známý měl pravdu. Veškerou zodpovědnost nese genetika. Kočička samice je totiž heterozygot. Znamená to, že má jako každá samice v živočišné říši kombinaci chromozomů XX, na rozdíl od samce, který nese kombinaci XY. A jelikož je heterozygot, na každém svém chromozomu X nese určitou variantu pro zbarvení skvrn na těle – zrzavou nebo černou.
Tyto dvě barvy, tedy zrzavá a černá se totiž vážou pouze na chromozom X. Chromozomy X má samice dva, kombinace kterou nesou jednotlivé chromozomy se nemusí shodovat. Pokud jeden z chromozomů nese vlohy pro zrzavé zbarvení a ten druhý černé, máme tu tříbarevnou kočičku. Ptáte se, kde se vzala barva bílá? Bílá v genetice neznamená samostatnou barvu, nýbrž je výsledkem absence barvy.
A nyní se podíváme, jak je to s kocourem. Kocour na svém jediném chromozomu X může nést vlohy pouze pro jednu z barev. Musí si vybrat, je buď rezatý či jednobarevný či v kombinaci s bílou, nebo je černý či černobílý. Kocour tedy nemůže být ani želvovinový, tímto výrazem se označuje černorezavý kočičí melír.
Jelikož výjimka potvrzuje pravidlo, i tříbarevný nebo želvovinový kocourek se občas narodí. Takový kocour je ale genetickou mutací, jeho chromozomální výbava je XXY, jedná se o tzv. Klinefertův syndrom. Tříbarevný kocour se vyskytuje asi jeden v poměru na 3000 tříbarevných koček. Kocourek s Klinefertovým syndromem je neplodný.
Cudovluc - čtenářka
ChytráŽena.cz