Cena: 332 Kč

Paříž, současnost. Muzeum nesplněných slibů je místem naděje i zklamání. Každý vystavený předmět byl kýmsi darován – plechovka od sušenek, svatební závoj, dětská botička. Každý exponát se stal zhmotněním trpké zrady. Muzeum je místem, kam si chodí lidé promluvit s přízraky své vlastní minulosti. Laure, majitelka a kurátorka, do muzejních sbírek také přispěla upomínkou na bolavé vzpomínky ze svého mládí...

Praha, 1986. Laure se snaží usebrat z náhlé smrti svého otce a odlétá do Prahy. Za železnou oponou ji čeká šedivý svět protkaný netušeným nebezpečím. Snaží se pochopit temné politické proudy, které ovlivňují život ve městě, ale její svobodné mysli se to moc nedaří. To se změní, teprve když potká mladého muzikanta, disidenta. Zamiluje se do něj. A vůbec netuší, jaké to pro ni bude mít důsledky.

Teprve po mnoha letech se dokáže Laure opravdu ohlédnout za svou minulostí a vnímat bez bolesti vášnivý vztah, který ovlivnil celý její následný život.

O autorce knihy Muzeum nesplněných slibů

Elizabeth Buchan strávila dětství tím, že se každé tři roky stěhovala někam jinam. Žila i v Egyptě a Nigérii. Už tehdy měla v plánu stát se spisovatelkou. Vystudovala angličtinu a historii a poté začala pracovat v nakladatelství Penguin Books. Psala zde propagační texty na knižní přebaly, což pro ni bylo tou nejlepší průpravou. Po svatbě a porodu dvou dětí pracovala jako redaktorka v nakladatelství Random House, než se rozhodla být spisovatelkou na plný úvazek. Nebylo to jednoduché rozhodnutí, ale nikdy ho nelitovala. Jako spisovatelka procestovala celý svět, poznala své čtenáře a mohla se s nimi podělit o lásku ke knihám a čtení. Její krátké povídky vysílalo rádio BBC 4 a vyšly i v mnoha časopisech. Elizabeth je patronkou Guildfordského knižního festivalu, spoluzakladatelkou Claphamského knižního festivalu a byla předsedkyní nejrůznějších literárních soutěží.

Ukázka z knihy Muzeum nesplněných slibů

Rakousko 1986
Dvacetiletá dívka s obvázanou rukou čeká na peróně. U nohou jí leží kufr, v němž má nacpaný batoh, nic víc, je to jen pro oko. Nástupiště je šedé a zanedbané, rozpraskaným asfaltem se prodírá plevel. Koleje jsou na tom podobně, mezi pražci se to hojně zelená. Dívka těká očima kolem, pátrá, kdo ji sleduje. Někdo z těch odporných, ale zároveň zoufalých lidí, kteří se drží nad vodou donášením na druhé. Má s nimi bohaté zkušenosti. Napíná zrak do dálky. Malou izolovanou stanici obklopují stromy – jasany, borovice, hezké stříbrné břízky. Za nimi je vidět shluk červených střech, uprostřed se zvedá kupole kostela, baňatá jako cibule. Typické pro střední Evropu, pomyslí si a dech se v ní zadrhne. Pro svobodnou Evropu. Na perón vejde dvojice. Žena nese menší tašku a muž kufr, postaví ho na zem. Ona je hubená, oblečená v kabátě pískové barvy. On je podsaditější, na hlavě mu sedí alpský klobouček s pérem. Vypadají namyšleně, zřejmě se jim daří. Dívka je začne od pohledu nenávidět. Tihle můžou složit zadky na sedadla a v klidu se nechat odvézt až do Vídně. Obrátí se tam, odkud má přijet vlak, k hranici mezi komunistickým Československem a Rakouskem. Dráha byla vybudována už za rakousko-uherské monarchie, ale jednoduché cestování po ní dnes rozhodně není.

Tuto knihu Muzeum nesplněných slibů zakoupíte v knihkupectví a na internetových stránkách nakladatelství Albatros media.