Už jako dítě jsem si všimla, že muži mají potřebu vytahovat se. Jeden začne a druhý se ho snaží trumfnout a udělat se ještě lepším. Popíšu příběh z mého dětství, jehož jsem se stala nechtěným aktérem a pomohla bráchovi získat spoustu bodů ve „vytahovací soutěži“.

Na úvod musím poznamenat, že můj o dva roky starší brácha byl vždy výborný plavec. Ovšem já jsem vynikající plavec a myslím, že i do teď kdybychom dali plavecký závod, vyhrála bych já. Jak jsme se naučili plavat, tak jsme zjistili, že jsem opravdu rychlejší. Předběhnout na souši bych bráchu nikdy nedokázala, ale při plavání jsem ho vždy dokázala předehnat.

Příběh se odehrává v době, kdy jsme ještě oba chodili na základní školu a byli jsme společně s bráchou na bazéně. Znáte to, v tomto věku jsme si šli každý po své zábavě. Po chvíli jsem si všimla, že se brácha baví s nějakým klukem, ukazuje na mě a jde za mnou. Vylíčil mi situaci a požádal, abych si dala plavecký závod s tím klukem.

Jak to bylo?

Pánové se dali do řeči, slovo dalo slovo a začalo vytahování. A od toho mládence padla směrem k bráchovi neprozřetelná slova, že kdyby si dali plavecký závod, tak by nad mým bráchou vyhrál. To si brácha nenechal líbit a reagoval velice jednoduše. „Tebe by předhonila i moje mladší sestra.“ Když na mě ukázal, tak se ozvalo: „Tahle nikdy.“. On ten mladý muž ve mně viděl pouze baculatou holku, od které neočekával žádný převratný sportovní výkon.

A jak to dopadlo?

Sice jsme se vždy s bráchou škorpili, ale když došlo na vnější svět, tak jsme drželi spolu a pomohli si navzájem. Neviděla jsem důvod, proč to nezkusit. A tak došlo na „velký závod“ na 25 metrů v plaveckém bazéně. A jak jistě tušíte, vyhrála jsem.

Musím říct, že jsem do té doby netušila, jak je brácha fikaný. To, co provedl tomu mládenci, bylo brilantní, i když ne moc pěkné. Možná by při závodu taky vyhrál. Ale tato výhra byla dvojnásobná. A od té doby vím, že by se brácha skvěle hodil do hry Naši furianti.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10