Mužské záliby a jejich rizika

Můj muž je na ženský... To mi neušlo již při prvním setkání - tudíž jsem průměrně chytrá, alespoň natolik, abych pochopila, že se za nimi bude otáčet celý život. Nevadí mi to. Chlapi jsou holt chlapy, pokud budou chtít mít nějaký zálet bokem, tak je neuhlídá ani slavná CI5. On ví, že si může dělat, co chce, ale běda, když se to dozvím. A mě na oplátku uklidňuje, když o sobě tvrdí, že je   natolik líný, aby si komplikovat život nějakou větší akcí. A tak se klidně dívá bez mých žárlivých scén. Jen ty následky...

Ještě za časů, kdy se snažil sportovat, se mi vrátil po 5 minutách své tréningové jízdy na kole s potrhaným dresem, sedřený a popálený od kopřiv. Důvod byl naprosto prozaický. Hned po výjezdu v první prudké zatáčce pod naším domem se na protějším chodníku nesla mladá žena. Můj cyklista se nesoustředil na štěrk při krajnici a plavmo se v smyku i s kolem sesunul do pangejtu plného kopřiv a kamení. Aby neubral na své mužnosti, hrdinně vyskočil, obdařil udivenou paní úsměvem - jako že nic, to přeci bylo v plánu - a odjel. Při nejbližší příležitosti obrátil bicykl zpátky k domovu a s hekáním se vrátil do mé péče.

Při další projížďce málem vypustil duši. Spokojeně si šlape po Jizerkách, když vtom ho předjela -  to byste neuhodli - cyklistka! Jeho, namakanýho borce, co dojel Jizerskou cyklistickou padesátku v první stovce! Opřel se do pedálů a šlapal ze všech sil. Mělo ho varovat, že se oné sportovkyni přibližoval jen velice nepatrně, ale jeho ego ho hnalo dopředu. Dojel ji až za hodně dlouho a to jen proto, že zastavila u horské chaty na občerstvení. Naprosto vyčerpaný se k ní přiblížil a v úžasu mu došlo, že se celou dobu marně snažil předhonit mistryni světa Kateřinu Neumannovou. Dle jeho slov se o něj pokusil poprvé infarkt.

Jindy vezl syna do školy. Na dálnici byla kolona, popojíždělo se velice pomalu, tak měl dost času zaregistrovat lepou děvu v autě hned vedle svého. Tak dlouho se kochal okouzlen jejím zjevem, až mu uniklo, že auto před ním stojí. Skončilo to menším nárazem. Manžel vysvětlil postiženému řidiči důvod této drobné kolize - ten jej obhlídl, chápavě pokýval hlavou a nad odřeným nárazníkem jen mávl rukou.

Díky této své zálibě i nafasoval brýle. To bylo tak. Jeli jsme někam vozem, velice pomalu jsme projížděli ucpaným městem a já zahlédla naprosto stejný kočárek jako si pořídila naše dcera. Říkám mu: „Všiml sis toho kočárku? Úplně stejný, jako má Alenka!“

On: „Jakýho kočárku?“       

Já: „No toho luxusního, teď jsme ho minuli!“

On: „My jsme minuli nějaký kočárek?“

Já: „Ano, před chviličkou. Vezla ho maminka ve žlutých šatech!“

On: „Myslíš ta prsatá?“

A tak jsme zamířili k očaři.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10