Vzpomínám, když mě kamarád chtěl dostat. Nenápadně vytáhl bílou myšku, strčil ji přede mě a čekal, že se leknu. Nestalo se tak. A dokonce jsem myšku vzala do ruky a pohladila. Přesto myši nemám ráda.
V panelovém domě, kde jsem strávila dětství, se ve sklepech čas od času myši objevily. Díky pravidelné deratizaci jsem s nimi neměla až tak moc do činění. Když na mě na strejdově chalupě vyskočila myš schovaná za kamny, tak jsem se příšerně lekla. Strejda se samozřejmě smál, že jsem typická ženská.
V práci jsme měli pracovnu pod půdou v blízkosti jejího vstupu. Jeden z kolegů často zůstával v pracovně i v podvečerních hodinách. Začal tvrdit, že do pracovny chodí myši a že to už nahlásil správě budov. Přiznám se, že jsem mu nevěřila, po myších nebyla ani stopa. Správa budov nic nedělala a tak jsem kolegu podezřívala z nevhodného humoru. Jenže jsem jednou v podvečer zůstala také v pracovně sama. V tichu se ozvalo šustění z koše. Ano, byla tam myš. Přišla se podívat, jestli jsme jí tam nenechali nějakou sváču. A tak jsem začala také působit na správu budov. Ovšem oni začali jednat až po několika týdnech. Deratizátoři přišli prakticky ihned po tom, když myši vlezly uklízečkám do šatny. Tam to zjevně vadilo, v pracovnách ne.
Další mé setkání s myší bylo v mém vlastním bytě. Přiznám se, že mě to v druhém patře dost zaskočilo. Hned druhý den jsem zavolala deratizátora. Milým hlasem bez hysterického přízvuku jsem mu vysvětlila, že je potřeba deratizovat celý dům. Kupodivu byl ochoten přijít skoro do dvou dnů a to dokonce v sobotu. Já mezitím koupila past a do ní chytila myš. Výběr pasti mi deratizátor neschválil. Neměla jsem to srdce koupit past, co zabije, koupila jsem klícku, do které se myš chytí. Po odchytu jsem ji odnesla na pole.
Nejvtipnější bylo, že těsně předtím, než jsem volala deratizátora, tak mi sousedka řekla, že u nich v podkrovním bytě jsou myši už asi tři týdny a že dětem vtlouká do hlavy, aby to nikde neříkaly. Byla jsem dost naštvaná, kdyby něco řekla, mohlo být deratizováno dávno a možná by se ke mně myš ani nestavila. Dodatečně jsem zjistila, že myši byly předtím, než jsem jednu našla já, už ve třech jiných bytech. Zbytečnou liknavostí lidé způsobili, že už mají udělané cestičky, kterými se další várka myší dostane do jednotlivých bytů velmi snadno. Od té doby pravidelně deratizujeme.
Prostě si myslím, že hlodavci nemají v domě co dělat. A prevence je důležitá a ještě důležitější je v těchto věcech zdravý rozum a solidní domluva. Máte podobné zkušenosti s myšmi či sousedy?
ChytráŽena.cz