Myšky z domku i z lesa - myší pohádky pro menší i větší

Autorky: Alena Pechová, Miriam Sedláčková
Ilustrace: Klára Hockeová Weishäupelová
Nakladatelství: Zoner Press
Rok vydání: 2007
Počet stran: 96  str., barevná
Cena: 200  Kč
Formát: 150 x 205 mm, pevná vazba


Knížka pohádkových příběhů myších kamarádů, kteří společně s dětmi objevují tajemství i docela všední věci ve světě kolem sebe.
Myšky v pohádkách uklízejí, vaří, pečou cukroví i chystají malá překvapení a besídky pro své kamarády. Věnují se starostem a činnostem všedního dne, ale nezapomínají ani na roztomilá zpestření života, jako jsou zpěv, tanec a nebo myší olympiáda.

Pohádky jsou nenásilné a přesto plné dobrodružství a pohody. Jedná se o krátké příběhy, svým rozsahem vhodné jak pro čtení před spaním, tak i pro nejmenší, začínající čtenáře, jsou doplněny příjemnými ilustracemi, které podněcují dětskou fantazii.

Ukázka z knihy Myšky z domku i z lesa:

Jak se sluníčko vrátilo
Když bylo jednou dlouho škaredě, začala se zvířátka bát. Co když na nás sluníčko úplně zapomnělo?
Nakonec zvířátka svolala velikou zvířecí radu. Radila se, radila, a pak si řekla, že pošlou vrabečka, aby sluníčku domluvil. Jenže vrabeček byl malinký a ke sluníčku nedoletěl. Tak poslali orla, ale ani ten nedoletěl. Nakonec se ozvala myší vědma, co žila v lese: „Co takhle sluníčko přilákat?“
„Sluníčko není hloupá myš, to nepřilákáš!“ okřikovala myšku zvířátka, ale protože nikdo nic nevymyslel, nakonec se rozhodla, že myšku poslechnou. Had udělal na zemi velikánské kolo, čáp vykloval po obvodu dírky, myška vsadila semínka, krtek kypřil, žáby zalívaly a kočičky zahřívaly a pejsek hlídal, aby po políčku nikdo nechodil. Nad políčkem létaly vážky a ze svých duhových křidélek pouštěly zrcátka, aby  emínka
měla co nejvíc světla a všichni čekali, co bude. A bylo. Jednou ráno se sluníčko vzbudilo – a nevěřilo svým očím! Ze země se na něj smálo jiné sluníčko, krásně žluté. Asi bych to mělo omrknout – pomyslelo si sluníčko a přišlo blíž. Všechny kytky v kruhu se po něm otočily a jak se tak sluníčko posouvalo po obloze, kytky se na něj dívaly a dívaly. Sluníčko si to nemohlo vynachválit. „Konečně nejsem samotné!“ radovalo se a každé ráno se spěchalo podívat, jak kytky kvetou. A pracovalo. Zahřívalo, barvilo květy a pak semínka, jen aby mu mohla zvířátka za rok zase pořídit sluníčkového kamaráda. A od té doby se těm kytkám říká slunečnice. A protože myška vymyslela, jak sluníčko přivolat, má každá myška nárok na jejich semínka.


Více informací o knize Myšky z domku i z lesa - myší pohádky pro menší i větší e dozvíte také na stránkách nakladatele: www.zonerpress.cz.

ZUZI
Chytrá Žena.cz