Na cestě po nepálské Pokhaře s Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem na cestě po temně zeleném jezeře Fewa, k obrysům Annapurny, do posvátné jeskyně i za rozličnými obyvateli města Pokhara (Premiéra)
Pokhara, rušné a zároveň malebné panoptikum Nepálu. Místo plné protikladů. Druhé největší město Nepálu je zároveň klidnou zelenou oázou na břehu sytě zeleného jezera Fewa. V příjemně teplém podnebí lze ze břehu paradoxně sledovat zledovatělé vrcholy Annapurny, jejíž obrysy se za klidných dní vynořují z mlhy nad městem.
Pokhara se stala křižovatkou mnoha náboženství, směrů a kultur. Všichni obyvatelé, bez rozdílů kořenů a vyznání, společně nakupují na rušné hlavní třídě a s širokým úsměvem zdraví: „namasté“. Kolem břehu jezera proudí hinduisté, buddhisté i křesťané. Nepálské město se stalo druhým domovem pro četnou komunitu uprchlíků z Tibetu, přistěhovalců z Indie i západních „bílých“ lidí, kteří v horském středisku hledají životní balanc anebo zde odpočívají po některém z náročných výstupů do přilehlých hor.
V 60. letech se do Pokhary uchýlilo mnoho utečenců z Tibetu. Rozsáhlý uprchlický tábor oplývá dodnes specifickou atmosférou. Dominantou čtvrti se stal rozsáhlý buddhistický klášter, v němž desítky mnichů denně recitují mantry za doprovodu bubnů a chrámových rohů.
Brzy ráno bývá hladina jezera zcela klidná. Z oparu občas dokonce vystoupí obrysy Annapuren a posvátný vrchol Mačapučare. Mezi prvními vstávají ve vesnicích na břehu rybáři. V barevných loďkách vyrážejí na klidnou hladinu jezera, křižují vodní plochu a vytahují sítě.
V „hippie“ čtvrti zase začínají ranní lekce jógy. Evropské a americké návštěvnice si dávají záležet na správném provedení pozdravu slunce při venkovní lekci vedené indickým jogínem.
Půjčovna lodí na břehu jezera Fewa bývá nejčastěji v obložení Indů. Muži s vážným výrazem a ženy oděné do zářivých sárí se strkají v hloučcích, pokřikují a zmatečně nastupují na barevné loďky doonga a míří na projížďku po jezeře.
Pokhara, rušné a zároveň malebné panoptikum Nepálu. Místo plné protikladů. Druhé největší město Nepálu je zároveň klidnou zelenou oázou na břehu sytě zeleného jezera Fewa. V příjemně teplém podnebí lze ze břehu paradoxně sledovat zledovatělé vrcholy Annapurny, jejíž obrysy se za klidných dní vynořují z mlhy nad městem.
Pokhara se stala křižovatkou mnoha náboženství, směrů a kultur. Všichni obyvatelé, bez rozdílů kořenů a vyznání, společně nakupují na rušné hlavní třídě a s širokým úsměvem zdraví: „namasté“. Kolem břehu jezera proudí hinduisté, buddhisté i křesťané. Nepálské město se stalo druhým domovem pro četnou komunitu uprchlíků z Tibetu, přistěhovalců z Indie i západních „bílých“ lidí, kteří v horském středisku hledají životní balanc anebo zde odpočívají po některém z náročných výstupů do přilehlých hor.
V 60. letech se do Pokhary uchýlilo mnoho utečenců z Tibetu. Rozsáhlý uprchlický tábor oplývá dodnes specifickou atmosférou. Dominantou čtvrti se stal rozsáhlý buddhistický klášter, v němž desítky mnichů denně recitují mantry za doprovodu bubnů a chrámových rohů.
Brzy ráno bývá hladina jezera zcela klidná. Z oparu občas dokonce vystoupí obrysy Annapuren a posvátný vrchol Mačapučare. Mezi prvními vstávají ve vesnicích na břehu rybáři. V barevných loďkách vyrážejí na klidnou hladinu jezera, křižují vodní plochu a vytahují sítě.
V „hippie“ čtvrti zase začínají ranní lekce jógy. Evropské a americké návštěvnice si dávají záležet na správném provedení pozdravu slunce při venkovní lekci vedené indickým jogínem.
Půjčovna lodí na břehu jezera Fewa bývá nejčastěji v obložení Indů. Muži s vážným výrazem a ženy oděné do zářivých sárí se strkají v hloučcích, pokřikují a zmatečně nastupují na barevné loďky doonga a míří na projížďku po jezeře.
Jezero se stalo křižovatkou turistických, rybářských i osobních lodí. Na vodě se etnické, národností i kastovní rozdíly stírají. Zelená hladina jezera Fewa kolébá všechny úplně stejně.
Na cestě po nepálské Pokhaře můžete sledovat 4. 12. 2019 od 21 hodin na ČT2!
Zdroj, foto: Česká televize