Na cestě po nepálském Langtangu s Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem na cestě po zemi divokých rododendronů, zasněžených himálajských vrcholů a unikátní tibetské kultury (Premiéra)

Horské vesnice na sever od nepálské metropole Káthmándú jsou rozesety na úpatích vrcholů, které tvoří přírodní hranici mezi Nepálem a Tibetem, dnes oficiálně Čínskou lidovou republikou. Právě geografie je pro kulturu obyvatel Langtangu zcela určující. I když mají občanství nepálské, národnostně, jazykově, kulturně, nábožensky jsou Tibeťany. V horách dnes žijí v symbióze s původními obyvateli hor, lidmi z kmene Tamang. Spolu tvoří unikátní společenství, které v horských údolích a na planinách žije podle vlastních pravidel.

Zatímco vyšší oblasti Langtangu pokrývá celoročně sníh, nižší polohy jsou plné zeleně, tropického lesa a úrodných pastvin. Mnoho zdejších obyvatel stále žije kočovným způsobem života. S jednoduchými příbytky putují po pastvinách s četnými stády chlupatých, vysokohorských krav. Z jejich mléka vyrábí pastevci máslo – symbol štěstí a hojnosti. Základní surovinu pro přípravu tradičního pokrmu campa i tibetského čaje.

Ženy z oblasti Langtang prosluly tkalcovským uměním. Na stavech vytváří doplňky tradičního oblečení, zejména barevné zástěry. Muži naopak pořád něco nosí. Trámy, rýži, cihly, kameny... V horách to ani jinak nejde. Oblast Langtang navíc postihlo roku 2015 ničivé zemětřesení, které v mnoha vesnicích zanechalo tragické stopy. Obyvatelé se z katastrofy vzpamatovávají dodnes.
Vysokohorské oblasti Langtangu se pyšní přezdívkou „Země ledovců.“ Vesnice leží na kamenitých planinách, vysoko nad úrovní lesa. Kolem dokola je obepínají jen zasněžené sedmitisícovky a ledovce. Dostat se do nich lze jen pěšky. Kamenitou stezkou tak denně prochází nesčetná stáda mulů, kteří do vesnic roznáší potřebné potraviny.

Posledním obývaným místem v údolí Langtanu je vesnice Kyanjin Gompa (3850 m.n.m). V ní končí království lidí a začíná drsná země ledu a hor. Modlitební praporky u veliké stúpy se neustále chvějí v mrazivém větru. A obří mlýnek s mantrou Óm mani padme húm se pravidelně točí uvnitř gompy a svým pohybem způsobuje cinkání zvonku tak typické pro tibetská duchovní místa.

V pozdním letním dni, za doprovodu sněhových vloček, rozezní vesnici dupot stovek lidí. Obyvatelé mnoha vesnic dorazili k poutnímu místu na svatební obřad. Je plný modliteb, které zažehnávají zlé duchy, slaného tibetského čaje a radostného tance.

Zdroj, foto: Česká televize