S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem se v pořadu Na cestě po severní Ugandě dostanete do vesnic opevněných hradbou trnitých akácií, za uměním skarifikace a za paviány, kteří vybírají mýtné.

Sever Ugandy je jednou z nejchudších a nejproblematičtějších oblastí subsaharské Afriky. Téměř dvě dekády byl sužován Armádou Božího odporu - povstaleckou skupinou, která usilovala o zřízení křesťanského teokratického státu. Rebelové však podepsali s vládou příměří, které směřuje k definitivnímu ukončení tohoto dlouhého konfliktu. Dnes na hlavních tazích vybírají „mýtné“ namísto povstalců tlupy paviánů. Naštěstí se spokojí jen se zbytky jídla, které jim z okýnka odhodí šoféři.

Silnice jsou po válce v zuboženém stavu a není nouze o nehody, které zastaví provoz v celém kraji i na celý den. Pro kmen Karamadžů se toho však mnoho nezměnilo. Jde o pastevecké etnikum příbuzné s Masaji či Surmy. Jejich tváře a často i celé tělo zdobí skarifikace. Ugandská vláda se snaží je násilně oblékat a odzbrojovat.

V pořadu Na cestě po severní Ugandě uvidíte, že daleko od civilizace žijí poslední Karamadžové v tradičních vesnicích ukrytých za neprostupnou hradbou z větví trnitých akácií. Do vesnice se vstupuje nízkým otvorem v hradbě, většinou doslova po čtyřech. Velkým problémem oblasti je nedostatek vody. Tu vesničané nosí často i několik kilometrů z děr vyhloubených do dna vyschlého říčního koryta.