Na cestě po Sofii a Vitoše

Na cestě po Sofii a Vitoše s Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem do srdce Bulharska – hlavního města Sofie a přilehlého pohoří Vitoša.

Sofie je rájem pro filmaře. Má svou bizarní i duchovní tvář. Aby byl její obraz alespoň trochu ucelený, je třeba vydat se na periférii zastavenou socialistickými paneláky, do centra za stalinskou architekturou, ale i do kostelů sv. Sofie a sv. Jiří, k mešitě Banja Baši a do katedrály Alexandra Něvského.  
V zimním období klesá tep města pod bod mrazu. Kde hledat život v promrzlé Sofii? Třeba na jezeře Ariana, kde se bruslí, nebo v krámku s banicemi na rohu Slavjanské ulice, v hospůdkách na ulici Cara Šišmy, ale překvapivě také u bizarního Paláce kultury.

Chloubou Sofie je její okolí. Především na jihu, kde se zvedá pohoří Vitoša. Město „zásobuje“ čistým vzduchem a poskytuje prostor k zimním sportům. Stačí nasednout na autobus MHD, poté přesednout na lanovku a za pár minut jste v horách. Praví horalé se zimních radovánek neúčastní. Mají svůj život. Farmářský. Jak se vlastně starají o hospodářství, když rtuť teploměru ukazuje minus 20 stupňů?

Zajímavostí v horách jsou takzvané Bitsritské baby. Snad se podaří natočit téma s těmito živoucími památkami UNESCO. Pěvecký soubor existuje už 70 let. Do Bulharska přijíždíme v době pravoslavných Vánoc, Silvestra a také svátku Bogojavlenie (Zjevení Boha). Součástí ritu je „skok“ do vody pro kříž. Chlapi také ve vodě tančí „mažske choro“ – mužské kolo. Pro českého diváka velmi exotická podívaná.

Nový rok slaví podle Juliánského kalendáře 14. ledna. Takzvaný Vasilův den. Provází ho rej masek. Dá se proto přirovnat k našemu masopustu. Hezký Vasilův den prožívají ve vsi Batanovci.