Na cestě po východě Estonska s Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem k jezeru Peipus mezi ruské starověrce za vůní prouzených cejnů i cibulových pirohů, do hlubokých lesů za národem Setuů poslechnout si písně zvané leelo a ke břehům Baltského moře prožít oslavy pradávných ohňů (Premiéra)

Vítejte na východě Estonska! A jedním dechem se chce dodat: Vítejte u čtvrtého největšího jezera v Evropě! Obrovské vodní plochy, jež tvoří část společné hranice Estonska s Ruskem.  Jde vlastně o tři spojená jezera – Čudské, Teplé a Pskovské. Estonci mají jeden název – Peipus – ale od místních je častěji slyšet ruskojazyčné „Čudskoje ózero“. Že se kolem jezera mluví hodně rusky, je nabíledni. Azbuka byla slyšet na západním břehu už s příchodem rybářů z východu ve 12. století. Na konci 17. století sem prchali ruští starověrci a od roku 1721 patřilo Estonsko carské říši. No a po krátkém období samostatnosti schramstnul malé Estonsko Sovětský svaz. Zkrátka, mluví se tu rusky víc, než by si našinec dovedl představit.

Dnes bydlí v pobřežních vesnicích skoro výhradně starověrci. Ti jediní sem přišli z donucení, protože se nechtěli smířit s církevními reformami ruského patriarchy Nikona. Ruský duchovní se na sklonku života smažil v žaláři, ale to útrapy vyznavačů starého ritu samozřejmě vrátit nemohlo. O starověrcích se říká, že jsou to uzavření podivíni - kdepak, jsou to milí lidé. Asi i proto, že pečení holubi jim do huby nikdy nelétali. Živil je rybolov a pěstování cibule. A to, jak sami uvidíte, provozují dodnes.

Na cestě po východě Estonska - Nejvíce Rusů potkáte ve městě Narva. Přistěhovali se do Estonské SSR za prací po válce (Estonci byli deportováni). Dnes tvoří v Narvě bezmála 90% „menšinu“. Po rozpadu Sovětského svazu volali po vyhlášení samostatnosti, ale časem se vášně uklidnily. Asi proto, že místní Rusové zjistili, že v Estonsku, potažmo v Evropské unii, se mají celkem fajn. 

Od Narvy na opačném pólu východní hranice Estonska žijí Setuové. Patří mezi ugrofinské národy. Malí počtem (cca 15 tis.), leč velcí tradicemi, jež střeží jako vzácný poklad. Mají svou vlajku, svého „prezidenta“ a také písně zvané leelo. Jsou výjimečné improvizací. Zpěvačka předzpívává téma a sbor navazuje. Setuové se životem doslova prozpívají a vymýšlejí písně pro každou příležitost. Skoro všechny jsou optimistické. Šťastný to národ.

Ale aby nevznikl dojem, že východ Estonska je jaksi bez Estonců. Není třeba mít obavy. Vždyť jediným úředním jazykem je  e s t o n š t i n a.
Tedy..., snad není třeba mít obavy.

Zdroj, foto: Česká televize