Na cestě po východní Jávě s Miroslavem Donutilem a Jiřím Bartoškou doprostřed ohnivého kruhu, za nosiči síry i pěstiteli vzácného koření.

Indonéský ostrov Jáva se se rozkládá na tektonicky aktivním území, které nese příznačné označení “ohnivý kruh”. Právě tady se totiž z hlubin země mezi kontinentálními deskami prodírají na povrch mocné vulkanické síly. Ostrovní stát je doslova pokrytý sopkami a 127 z nich je stále aktivních.

V indonéštině se jim poeticky říká Gunung Api neboli ohnivá hora. Místní obyvatelé se s těmito majestátními velikány naučili žít a zároveň z nich učinili nedílnou součást své bohaté mytologie.

Sopky nejsou pro Indonésany jen smrtící hrozbou, ale v různých obměnách je vnímají spíše jako sídlo bohů, démonů a předků.

Ohnivé hory berou jako přirozenou sílu, která může nejen zabíjet, ale také poskytovat bohatý zdroj obživy. Sopečný popel a láva jsou zdrojem velmi úrodné půdy a kolem vrcholů vulkánů se zase zachytávají mraky, zdroj cenné vláhy.