Na cibulku

„Jak to bude, prosím?“

„Na cibulku,“ odpověděl mladík.

Všichni jsme měli co dělat, abychom nepropukli v hurónský smích. Já o účesu na cibulku nikdy neslyšela, a zřejmě o něm neslyšel ani nikdo ze zákazníků, a dokonce, jak jsme se brzy mohli přesvědčit, zůstal účes utajen i slečně holičce.

„A jak to je, na cibulku?“ zeptala se nejistě.

Mladík rozhazoval rukama a něco slečně vysvětloval. Ta se poté dala do práce. Dosmáli jsme se, když mladík byl hotov. Z neupraveného mladíka se vyloupl krasavec s velmi originálním a zajímavým účesem. Polkla jsem naprázdno a uvědomila si, že účes by se hodil i na dámu. Nejspíš se jednalo o nový trend, který jsem ještě neznala.

Za nějaký čas jsem se rozhodla přejít z dlouhých vlasů na krátké. Uvažovala jsem, jakou kreaci zvolím, když jsem si vzpomněla na onoho mladíka. Abych si byla jistá tím, že mi holička skutečně udělá onen krásný účes na cibulku, šla jsem do stejného holičství blízko domova.

V holičství tentokrát byla starší paní holička. Jakmile jsem přišla na řadu, zeptala se mě:

„A jak to bude, prosím?“

„Na cibulku,“ pronesla jsem s úsměvem. Paní se na mě nechápavě podívala.

„Jak, prosím?“

„No, na cibulku. Vy neznáte účes na cibulku?“

Řekla jsem to zřejmě tak sebevědomě, že i ona zkušená dáma se zarděla studem. Pro jistotu jsem se pokusila popsat účes, s kterým před časem ze stejné provozovny odcházel mladý muž.

Paní pokývala a dala se do práce. Stříhala mě namokro, a tak jsem nemohla v průběhu stříhání odhadnout výsledek. Když byla konečně hotova a vlasy měla vyfénované, zůstala jsem s pustou dokořán. Ne proto, že by nový účes byl tak okouzlující, nýbrž naopak. Vypadala jsem jako oškubaná slepice. Ani v nejmenším se to, co jsem měla na hlavě, nepodobalo tomu, co před časem vykouzlila mladá holička na hlavě mladíka.

„Tak, a jsme u konce,“ řekla holička a řekla si o nekřesťanské peníze.

V tu chvíli mi prošel hlavou celý můj život. Ano, byla jsem u konce! U konce s procházkami s holou hlavou, u konce se společenskými akcemi a u konce s pouhým pomyšlením na to, že bych se snad náhodou mohla někomu líbit. Můj nový účes se hodil snad akorát do plaveckého bazénu.

Spolkla jsem poznámku o tom, že jsem chtěla na cibulku, nikoli na blbečka, zaplatila a vypotácela se před holičství. Sluníčko pálilo, začínalo jaro a já dávno odložila zimní čepici. Přesto jsem si zhruba na první měsíc pořídila podzimního kulíška, abych mohla mezi lidi. Časem mi vlasy zase dorostly.

Já už ale neexperimentuji a rozhodně nepožaduji v holičství účes na cibulku nebo na jinou zeleninu. Protože, když se krájí cibule, tečou slzy, a když mě ostříhají na cibulku, tečou také.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10