Putování zahájíme v Sadské, městečku s nepřehlédnutelnou dominantou, kostelem sv. Apolináře.
Z náměstí, kde stojí za povšimnutí barokní mariánský sloup z roku 1748, vyrážíme na sever po žluté turistické značce. Hned na okraji města se setkáváme s první vzpomínkou na Bohumila Hrabala. Je jí hotel Modrá hvězda (foto 01).
V 60. letech 20. století sem spisovatel často zavítal a právě zde si vyslechl podivuhodný příběh číšníka, který později použil v románu Obsluhoval jsem anglického krále.
Nedaleko odtud je jezero, vzniklé vytěžením písku, využívané ke koupání a rekreaci.
Od jezera po červené turistické značce či od hotelu Modrá hvězda po silnici, směřujeme do Hradišťka a Kerska.
V místě, kde silnice a červená značka setkávají, je hřbitov. Po zastávce u hrobu spisovatele (foto 02), který hlídají jeho milované kočenky, pokračujeme dále do Kerska.
V borovém lese pak krátce odbočíme ke Švarné Tonce. Tato borovice má už svá nejlepší léta za sebou, nedaleko jejího padlého kmene však byla vysazena borovice nová, s názvem Sličná Maryška (foto 03).
V březovém hájku máme pocit, jako by odněkud zazníval Poustevník od Bedřicha Nikodéma - oblíbená skladba pana Leliho ze Slavností sněženek.
Další scény z filmu se nám vybaví ve chvíli, kdy vyjedeme na asfaltku protínající chatovou osadu. Je zde Pivnice – Hájenka (foto 04), kde si můžete dát kančí kýtu s šípkovou omáčkou. Nebo se zelím? Ochutnáme Josefský pramen (foto 05), u něhož Leli (Jaromír Hanzlík) „opravoval“ trabanta. A když zaslechneme zvuk mopedu, opravdu čekáme, že se vynoří Leli balancující s podnosem trubiček...
Osvěženi vodou z Josefského pramene pokračujeme ke křižovatce se silnicí vedoucí od Hradišťka do Semic. Zde nás informační tabule upozorňuje na spisovatelovu chatu (foto 06). Noví majitelé ji trochu upravili a sběračům suvenýrů (a zlodějům) vzkazují, že zde již po panu Hrabalovi nic nezbylo.
Nedaleko Kerska poblíž Labe nalezneme zajímavý kamenný „patník“ (foto 07). K čemu sloužil, můžeme jen hádat - vysvětlení jsou různá: menhir, hraniční kámen nebo navigace pro voraře?
Pokud se při výletu chceme zastavit v Ostré, v historické vesnici Botanicus, pokračujeme nyní přes Semice k mostu přes Labe a následně po jeho pravém břehu směrem na Nymburk. Pokud do Ostré nechceme, můžeme zůstat na levém břehu a dojet do Nymburka rovněž pohodlnou cestou po říční navigaci.
Nymburk
Z řady nymburských památek a zajímavostí vzpomenu chrám sv. Jiljí, s 66 m vysokou věží, který patří mezi nejcennější stavby gotické architektury v Čechách (foto 08 a 09). Dále městské hradby (foto 10), významný doklad středověkého opevnění a samozřejmě pivovar, kde Bohumil Hrabal prožil část života (1919-1947). V budově sladovny zde má pamětní desku - v netradiční výšce "kam čůrají psi".
Nymburskému pivovaru se také říká Postřižínský pivovar, sem zasadil Hrabal děj svého snad nejznámějšího románu Postřižiny. Ovšem pozor, film se natáčel jinde, a to v pro film příhodnějším, malém pivovaru v Dalešicích.
Nymburk ovlivnil Bohumila Hrabala natolik, že mu věnoval i další ze svých vzpomínkových próz: Městečko, kde se zastavil čas, Krasosmutnění a Harlekýnovy milióny.
Na nábřeží mezi mostem a pivovarem se nachází vila Hrabalka, pro spisovatelovy rodiče Františka a Marii ji v letech 1939-40 postavil místní architekt Lad.Caňkař. Před vilou si můžeme odpočinout na Hrabalově posezení (foto 11).
Nymburk je jedním z míst, kde lze překonat řeku (foto 12) a zvolit si, po kterém z břehů budeme pokračovat. Další možnost se naskytne až v Poděbradech (foto 13). Od řeky či přes řeku je krásný pohled na zdejší zámek. Toto příjemné lázeňské město si zaslouží samostatný výlet, neboť kolo rozhodně není vhodným doplňkem pro korzování na kolonádě. A můžete pak třeba absolvovat vyhlídkovou plavbu výletní lodí či se účastnit některé z řady kulturních akcí.
Pokud chceme dojet do Libice, zvolíme pravý břeh, tedy ten se zámkem. Kvalitní asfaltová cesta láká kromě lázeňských hostů i bruslaře, takže úsek z Poděbrad k soutoku Labe s Cidlinou bývá o víkendu poněkud náročnější na hustotu obyvatelstva.
Libice nad Cidlinou je známa především hradištěm. V polovině 10. století se stalo centrem knížectví, které pod vládou Slavníkovců sjednotilo severovýchodní a jižní Čechy. Stával zde palác, nejméně tři chrámy, mincovna, hospodářské stavby... Nejspíš si z dějepisu pamatujete, že Slavníkovské knížectví bylo roku 995 krvavě vyhlazeno. Dnes můžeme na hradišti vidět vyznačené základy některých staveb a bronzové sousoší sv. Vojtěcha a jeho bratra sv. Radima (foto 14)
Ať navštívíte kterékoli z popisovaných míst, jistě vás naláká k tomu, abyste se do placatého okolí největší české řeky znovu vraceli. Nebo třeba k tomu, že sáhnete do knihovny pro některou z Hrabalových knížek :-)
Doporučená mapa: Okolí Prahy, Nymbursko
IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz