Drážďany jsou přezdívány Florencie na Labi díky barokním stavbám, které jsou nádherné. Mnoho památek zde vybudoval August Silný. Historií města vás zatěžovat nebudu. V Drážďanech jsme se stavili opravdu jen na krátkou dobu cestou z Moritzburgu. Napíši vám o dvou památkách, které jsme navštívili.
Frauenkirche mne
přitahuje vždy, když navštívíme Drážďany. Je to protestantský barokní kostel
v centru města. Stavba byla započata v roce 1726 stavitelem Georgem
Bährem a trvala osmnáct let. Velká část byla financována z darů
drážďanských měšťanů a salcburských protestantů. Mohutná stavba je vysoká přes
91 metrů, široká 42 metrů a dlouhá 50 metrů. Vybudována je ze saského pískovce.
Zajímavá je neobvyklá kopule kostela, která trochu připomíná zvon. Tato kopule
prý váží 12 000 tun a je bez jakýchkoliv vnitřních podpěr. Úžasné jsou i
varhany, na které kdysi hrál Johann Sebastian Bach. Kostel přežil celou válku
bez úhony. Až v únoru 1945 byl kompletně zničen při náletu na Drážďany.
Přímo zasažen nebyl, ale díky okolnímu požáru se zřítila kopule. Dalších
čtyřicet pět let byly v centru města ponechány trosky jako připomínka na
II. světovou válku. V roce 1966 tato ruina stala oficiálním památníkem
proti válce.
Až v roce 1989 po sjednocení Německa byla založena Společnost pro rekonstrukci Frauenkirche. Byly uspořádány různé sbírky a koncerty, díky nimž se vybralo dost peněz. Finančně přispěly i různé organizace, banky, vědci, sponzoři. Celková rekonstrukce kostela stála 180 milionů eur a trvala dvanáct let. V říjnu 2005 byl opravený kostel vysvěcen a je nyní přístupný veřejnosti. Když vstoupíte dovnitř, tak nevíte kam dříve koukat. Jestli na oltář přímo před vámi nebo na galerie vpravo, varhany, kopule… Vše je tak nádherné. Ano, na první pohled je jasné, že je vše nové a z modernějších materiálů. Ale uchvátí to snad každého. Posaďte se tedy do lavice a pozorujte okolí. Také se dá vystoupat na ochoz. Tam jsme bohužel z časových důvodů nebyli, snad příště.
Katedrála Hofkirche je největší chrámovou stavbou v Sasku. V barokním slohu byla postavena v letech 1738-1754 jako katolický dvorní kostel. V roce 1980 byl povýšen na katedrálu drážďansko-míšeňské diecéze. Oválný půdorys a chodba kolem hlavní lodi způsobila, že stavba nevypadá příliš mohutně. Katedrála je také rodinným hrobem katolických kurfiřtů a králů z rodu Wettinů. Saský kurfiřt a polský král August II. Silný má svůj hrob v Krakově, zde je pouze v cínové kapsli uloženo jeho srdce. Během druhé světové války byl kostel poničen, kompletní obnova byla dokončena v roce 1965. Z vnějšku fasádu zdobí 78 soch od italského sochaře Lorenza Mattielliho. Představují různé svaté a církevní osobnosti a sedící alegorie – Víra, Láska, Naděje a Spravedlnost. Je možné vystoupat i na ochozy.
Nedoporučuji navštívit oba kostely hned po sobě. Já jsem to udělala a nyní mám pocit, že to nebyl dobrý nápad. Frauenkirche na mne působil nádherně světle a vzdušně. Potom jsem šla do Hofkirche a měla jsem pocit, že je tmavý, starý a nelíbil se mi tolik. Až při prohlížení fotografií jsem zjistila, že je také moc pěkný. Jen ho zastínila má návštěva modernějšího kostela. Ostatně, posuďte sami podle přiložených fotografií.
ChytráŽena.cz