Na tuhle svatbu určitě nezapomenu

Naše svatba se uskutečnila před 37 lety. Od rána na ní pršelo a sešlo se asi 30 hostů. Svatba probíhala na vesnici, s muzikanty a s průvodem, který nás doprovázel na MNV. Z obřadu se pokračovalo na hostinu do jedné z místních restaurací. Jelikož hostů bylo hodně, museli jsme jim zajistit ubytování, tedy těm, kteří se nevešli do rodinného domu mých rodičů.

Z naší strany přišlo i několik tetiček, které se také postaraly o využití svatebních zvyků s rozbíjením nádobí, krmením i výběrem „desátků“ do nevěstiny lodičky. Svatba to byla veselá, jedlo se, pilo, hodovalo, vyprávěly se vtipy, došlo i na tanečky.

Byl říjen, venku bylo sychravo, a když vezl náš řidič domů mé rodiče, vběhla mu pod kola zcela opilá žena. Spadla na kolena, trochu si je odřela a na dotazování řidiče sdělila, že je vše OK a jde se domů vyspat. Po půlnoci byla již většina hostů rozvezena do svých „pelíšků“. My nakonec zjistili, že nám náš „svatební pokojíček“ zabral strýc Matěj, který vážil přes 150 kg a chrápal jako vysloužilý dragoun. S ním by nehnula ani kanonáda…

Nezbylo nám, než vzít zavděk půdou, kde se sušila sláma. Krásně to tam vonělo, prostěradla byla na šnůře, a tak nás čekala romantická svatební noc. Kdyby………..

Asi za hodinu po tom, co jsme se uložili, jsem zaslechla zvonění, křik a bouchání dveří. Uslyšeli jsme tetičku Pepičku, jak halasně vyprovází nějaké nezvané hosty. Zaslechli jsme jen dovětek: „Tady nikdo není, tady spí svatebčané!!!“

Až ráno jsme se dozvěděli, že vyhodila členy Veřejné bezpečnosti, kteří se ptali po nějakém řidiči. Byli tak zaskočeni ráznou kulaťoučkou panímámou, že bez odporu vycouvali na dvůr a po druhé zazvonili až kolem poledne,.

Hledali řidiče, co v noci srazil nějakou ženu. Ona si to totiž ta ženština rozmyslela a  ještě v noci jí zavezl manžel na služebnu VB, kde nahlásila nehodu. Bylo z toho veliké vyšetřování, ale příslušníci znali zmíněnou osobu, jakožto štamgasta místních náleven, takže jí také vše neuvěřili. Navíc úraz byl lehký a byli svědkové, že jí řidič nabízel pomoc, kterou ona odmítla.

Náš řidič byl potrestán malou srážkou z platu a paní po 2 týdnech běhala jako srnka do sámošky a nosila si „tekutý proviant“ raději domů.

Naše svatební noc byla trochu hektická, hlučná a trošku dobrodružná. Voněla čerstvě usušenou slámou a mládím, ale také vůní benzínu a dobré kávičky, kterou se všichni ráno po svatebním veselí „spravovali“.

Na tetičku Pepičku vzpomínáme moc rádi, i její zásluhou byla naše svatba jednou z nejrušnějších událostí v našich životech…

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10