Na vlnách Jadranu zažije Kristýna Kociánová chvíle děsu

Na tohle natáčení potřebovala Kristýna Kociánová hlavně dobré hlasivky a trpělivost. Scénář jí předepsal zahrát matku, které se na dovolené ztratí syn, a obavy o něj jsou obrovské. „Do Chorvatska jsem jela dvakrát. Jednou to bylo na pět dní a podruhé na tři. Dokonce mi během natáčení vyšlo, že jsem měla den volna, to bylo nádherný,“ vzpomíná na natáčení herečka, které probíhalo loni v květnu. „Natáčení v Chorvatsku je příjemný bonus, ale to cestování vám zabere celý den. Ale to si vůbec nechci stěžovat, jela jsem ráda. 

Byla to první nabídka na natáčení po porodu. Malému Kubovi bylo šest měsíců a já byla moc ráda, že si kreativní producentka Lucia Kršáková na mě vzpomněla. Byla jsem ráda, že mi i doma bylo umožněno odjet,“ umívá se Kristýna, která nad scénami, které pro ni nebyly snadné zahrát, hodně přemýšlela. „Pro mě to bylo náročné natáčení v tom ohledu, aby to nebylo trapné. Musela se najít ta míra. Rozebírali jsme to i s režisérem Vojtou Moravcem, který chtěl, aby to bylo co nejvíc. Tak jsem křičela a brečela. Křičela a brečela. Měla jsem obavy, aby to bylo uvěřitelné. Na druhou stranu, kdyby se to opravdu stalo a ztratilo se mi dítě, tak v tu chvíli nebudu řešit, jestli jsem trapná nebo ne. V tu chvíli je to o něčem jiném. 

Přiznám se, že jsem výsledek neviděla, natáčeli jsme v exteriérech, a tam ani nebyla moc možnost se podívat na ten kopr,“ vysvětluje Kociánová a prozrazuje, co bylo na celém natáčení vůbec nejsložitější. „Točí se to několikrát a v tu chvíli má herec pocit, že se úplně vydá. Jenže se logicky něco nepovede, musíš se vracet. Pak je třeba špatně něco technicky nebo spadne kolíček, otevřel se stan… A vy to pokaždé nahazujete a je to vyčerpávající.“ 

Sama podobný strach herečka naštěstí nezažila a věří, že to tak zůstane. „Ne, díkybohu, ne! Ve chvíli, kdy má člověk dítě, tak ty věci vnímá trochu jinak. Jste víc ve střehu, neustále jste v pozoru!“ Na druhou stranu sama rodičům několikrát zavařila. „Párkrát jsem se ztratila v obchodě. Jednou se topila v nějakém koupališti, to si pamatuji. Byla jsem takové dítě, které pořád někde lítá.“