Čím se tedy bavit po celodenní lopotě v práci? Máme velmi snadné a srdce potěšující řešení.
Pořídili jsme si k našemu tříletému kníračímu klukovi Čertovi malou dnes již tříměsíční knírači slečnu Kety. A o denní zábavu je opravdu postaráno. Když pominu to klasické nahánění běžící Kety s botou, papučí nebo ponožkou po celé zahradě nebo každodenní zahrabávání děr zrovna u té nejoblíbenější kytky, je tu takové množství radosti a smíchu, které nám oba dávají, že je až k nevíře, kde se jejich neutuchající vitalita bere.
Jakoby již oba věděli, že heslem pro dovádění je to, když jdeme pro deku, kterou roztáhneme na zahradě a ihned začne „bitka“, kdy chvíli je vůdcem Čert, ale Kety si nedá nic líbit a klidně převalí většího kluka na záda a kouše jej do ucha. Když už je nebaví se prát, začnou se honit po celé zahradě – to je nepopsatelný zážitek. Často jsem hoňku chtěla natočit, ale jejich rychlost mi to nedovolí. Vymýšlí také finty, kdy se jeden druhému schová a vystartuje z místa, kde jej nečeká. Úžasná podívaná, při které se opravdu smíchy popadáme za břicha.
A věřte nebo ne, stačí denně pobýt s „obyčejnými“ (v našem případě neobyčejnými) psíky a všechny chmury jsou pryč, starosti jsou zapomenuty a srdíčko skáče radostí – chce se Vám žít.
Valíčková – čtenářka
Chytrá Žena
Chytrá Žena