Náhoda či zázrak

Jako mladá jsem toužila po dítěti, ale pak jsem měla dvě mladší sestry a touha opadla hlídáním a staráním se o ně. Časem jsem ale z domova odešla a začala žít vlastní život. To mě ani ve snu nenapadlo, že přijde chvíle a děti mít nebudu moct. S manželem spolu žijeme 14 let, je ode mne starší a děti z prvního manželství měl, většinu času trávily u nás, tak jsem nějak potřebu vlastního dítěte nepociťovala.

Říkala jsem si, až to přijde, tak to bude, ale ono 6 let a pořád se nedařilo a když ano, vzápětí jsem potratila, tím jsem ztratila chuť do života a vše mě trápilo, jen pohled v televizi na nějaké dítě či potrat. Časem jsem to vše vzdala a říkala si, že život není jen o dětech.

Měla jsem také problém s velikostí prsou a hormony mě tolik rozbouřily, že mi narostla prsa až velikosti 8, protože jsem věděla, že už děti neplánuji, tak jsem podstoupila zmenšení prsou, léčila jsem se asi 10 měsíců, nastaly komplikace a  po domarodění jsem nastoupila  do práce, kde jsem všem tvrdila, že nemůžu mít děti.

Jak plynul čas, tak po 6 měsících  mě začala bolet prsa, ale jsem řeznice a tahala jsem těžké věci, tak jsem myslela, že to mám k té operaci.

Pak se mi dělalo nevolno, ale to vše jsem brala, že jsem věčně držela diety. Jednoho dne mi bylo tak zle, že jsem musela odejít domů a pak k lékaři, kde tvrdili, že mám střevní chřipku, po 3 týdnech nevolností jsem si po upozornění kamarádek udělala raději těhotenský test a ejhle, byl pozitivní, ale po všem tom zklamání a hormonech jsem si řekla: to není možné.

Zašla jsem na gynekologii, kde mi potvrdili už 2,5 měsíce těhotenství. Do práce jsem už nenastoupila a byla doma na rizikovém těhotenství. Dneska mám krásného zdravého klučinu -  3,5 roku, manželovo třetí syn a jsem moc šťastná, takže radím, nic v životě nevzdávejte, je krásnej.