Náhony na Hamerském potoce

Za technickým umem našich předků se tentokrát vydáme do Lužických hor, severně od Cvikova. Zalesněným údolím mezi Kamenným a Suchým vrchem zde protéká Hamerský potok. Jeho název nás nenechává na pochybách, jaké měl v minulosti využití; jeho voda poháněla lopatky vodních kol mlýnů, pil a hamrů. Zdejší, dá se říci specialitou, je časté použití náhonů, vytesaných ve skále. Na dnešní toulky se tedy bude hodit i baterka.

Výlet zahajujeme v obci Trávník. Modrá značka míří k severu, ale ve chvíli, kdy odbočuje vpravo do Antonínova Údolí, setrváme na širší neznačené cestě. Povšimneme si zvláštní stavby, kapličky přebudované na rekreační chalupu. Z borového lesa vlevo nad údolím vystupuje štíhlá pískovcová skalní věž s železným křížem na vrcholu. Podle něj bývá nazývána Křížová, ale můžeme se setkat i s názvy Havraní nebo Krkavčí skála.

Karel Stein ve své knížce „Pomníčky Lužických hora a Českého Švýcarska“ uvádí, že původní dřevěný kříž sem umístili majitelé továrny Schicht a Wieser v Antonínove Údolí. U kříže byla umístěna lucerna s olejovou lampičkou, která odtud svítila lidem do údolí. Každodenně ji sem - po třicet let - za soumraku vynášel tkadlec Josef Weiss, řečený „Pepa-Ducke“ (Ducke-Seff). Po jeho smrti se světlo rozsvěcovalo alespoň o Velikonocích, a po válce tento zvyk zanikl nadobro. Později zmizel i kříž a my se můžeme jen dohadovat, zda byl pro někoho „ideologickým problémem“ nebo šlo pouze o projev vandalství.

Náhony na Hamerském potoce Vlevo přes louku vstupujeme do lesa. Za závorou mírně stoupáme zpevněnou kamenitou cestou. Při ní nelze přehlédnout skalní útvar Kočka a po chvíli jsme na křižovatce pod zříceninou hradu Milštejn. I v tomto případě nám název napoví více Milštejn = Mühlstein = Mlýnský kámen. Těžba kamene, velmi tvrdého křemenného pískovce, tu probíhala patrně už před vznikem hradu a po celý středověk. Dala hradu nejen název, ale byla i důvodem jeho zániku. Největší rozmach těžby probíhal koncem 19. století, kdy se zde vyrobilo na 600 mlýnských kamenů ročně. Několik nedokončených můžeme ještě dnes najít v blízkém okolí. Z hradu samotného se dochovaly jen skromné zbytky, a tak obdivujeme především přírodní asi 3,5 m vysokou a 7 m širokou skalní bránu. K Milštejnu se vztahuje mnoho romantických pověstí, mezi nimiž nechybí ty o tajných chodbách a pokladech. Jak by ne, ve skalním masivu se nachází řada podzemních dutin, převisů a jeskyní.

Vrátíme se na červenou značku a pokračujeme další dva kilometry na rozcestí pod Suchým vrchem, kde je odbočka k Ledové jeskyni. Ta není běžně přístupná, neboť opakovaně docházelo k jejímu poškozování a navíc díky posuvu balvanu nad vchodem hrozí zavalení. Jde o asi 30 m dlouhou puklinu vzniklou mrazovým zvětráváním, v níž zamezená cirkulace vzduchu udržuje po celý rok stálou teplotu blízkou bodu mrazu.

Ale to už na nás z hlubokého údolí Hamerského potoka mrká smaragdová hladina přehradní nádrže Naděje. Byla vybudována v letech 1937-1938 a sloužila jako akumulační nádrž pro pohon mlýna a pily v osadě Hamr. Na stavbu hráze byl použit kámen z blízkého Suchého vrchu. Uváděná délka hráze je 91,6 metrů, výška 8,5 metru.

Dolů po proudu Hamerského potoka nás nyní bude provázet žlutá značka a budeme pátrat po zbytcích náhonů. Přecházíme po několika dřevěných můstcích, první z náhonů začíná právě u jednoho z nich. Vede po pravé straně potoka nejprve otevřeným korytem, které je dále vysekané ve skále a překryté kamennými deskami. Náhon končí na okraji osady Hamr. V minulosti zde stával hamr na drcení železné rudy, později mlýn na mouku, dvě pily a výletní hostinec. Po 2. světové válce polovina budov zanikla. Dnes je nejvýraznějším domem v osadě bývalá Mitterova vila. V sezoně se lze občerstvit v penzionu Pod přehradou.

Opravdu parádní kousek na nás čeká v podobě náhonu U Naděje vytesaného do skály. Je dlouhý 83 metrů, vysoký přes 2 metry a nově byl vyhlášen kulturní památkou.

Naleznete ho tak, že projdete osadou Hamr a jen pár desítek metrů za posledním stavením přejdete vpravo přes potok betonový mostek. Pěšina vás dovede až k patě terénního zlomu, kde se ocitnete na hraně náhonu. Napravo vede náhon otevřený, částečně zasypaný sutí. Nalevo je náhon vytesán do pískovcové skály, a jelikož je již bez vody, skýtá vynikající možnost pořádně ho prozkoumat. Cesta tmou se zdá delší, než je a vyústí do ruiny bývalé budovy. Baterka se opravdu hodí a nemusíte mít obavy, chodba je bezpečná.

Vrátíme se na žlutou značku a pokračujeme k dalšímu náhonu zvanému v Antonínově Údolí. Voda protéká 75 m dlouhým skalním tunelem a dále otevřeným korytem do malého rybníčku, který v minulosti sloužil jako zásobárna vody pro přádelnu bavlny. Dnes je v její budově ústav pro osoby se zdravotním postižením. Náhon u ústavu odváděl vodu z přádelny zpět do potoka a můžeme do něj nahlédnout některým ze 4 otvorů. To už jsme se dostali až na křižovatku se skalní kapličkou Sv. Antonína Paduánského, podle které se zdejší samota nazývá.

Po dalších 200 metrech přicházíme na křižovatku se silnicí vedoucí z Trávníku do Mařenic. Pokračujeme vpravo směrem na Trávník a po 150 metrech odbočíme ze silnice vlevo na výraznou pěšinu vedoucí k bývalému Neumannovu mlýnu. Z mlýna zbyly jen sklepy vytesané ve skále, ale můžeme zde prozkoumat Průchodný náhon (v některých mapách označován jako Náhon v Trávníku).

Už ze silnice je vidět reliéf Krista vytesaný do skály ve svahu. Hned pár metrů za reliéfem je ve skále okno (tudy ne!), vhodný vstup je zhruba o 60 metrů dále. Jestliže se rozhodnete ke vstupu do náhonu, postupujte pouze ve směru od silnice, směrem k silnici je zával. Pokud by se vám cokoli nezdálo, do náhonu nevstupujte!

Po silnici pak dojdeme už jen malý kousek do osady Trávník, odkud jsme toto zajímavé i trochu dobrodružné putování zahajovali.

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete