Nákup z Číny

To jsem zase jednou hlídala vnuka.

Jeho rodiče odlétli na tři týdny do ciziny, ale Kubík je ještě malý na to, aby letěl s nimi. Ne do lokality, kam měli namířeno. Tříletému klukovi chodícímu sotva do mateřské školy by cesta a pobyt víc ublížily, než by mu daly pozitivního. Proč nevyužít babičku a dědu? I když jsem zatím naštěstí ještě pracující, můj muž si už užívá zaslouženého odpočinku v důchodu, a tak jsme ochotně přislíbili, že se o Kubíčka postaráme. Kuba je u nás zvyklý. Nikdy ale nebyl u nás tři týdny v kuse.

„Budeme si hrát, procházet se a půjdeme i na bazén, Kubíčku,“ slibovala jsem vnukovi. „A po týdnu bude mít babička už volno.“ Ano, dopoledne první týden musel vnouček přežít v péči dědečka a na další dva týdny jsem si už vzala dovolenou. První dny jsem opouštěla domov v obavách. Navařeno ale ti dva měli a můj muž dostal podrobné instrukce, co dělat v nejrůznějších situacích. A pak tu byl také telefon, na kterém jsem s napětím vyčkávala, kdy mě muž překvapí nenadálými událostmi. Nestalo se tak, a já po návratu z práce nalézala ty dva živé, spokojené a rozesmáté. Zdálo se, že jsem jim vůbec nechyběla. A tak opadly prvotní obavy.

Přečkali jsme první týden a já vyrazila s vnukem na slíbený bazén, do zoo i do kina na pohádky. Bylo to celkem prima, rozhodně lepší, než sedět v práci. Dokonce mi polichotil neznámý cestující v tramvaji, když mě pustil s Kubíkem sednout s poznámkou: „Ať se maminka se synem posadí.“

Nebyla jsem vůbec unavená, jak jsem se ze začátku bála, spíše naopak. Klouček mi vlil do žil tolik energie, že jsem se i já cítila mladší, zdravější a plná života.

Po dalším týdnu mi přišel domů balíček. Musím se přiznat, že poněkud ulétám v nákupech z jednoho z Čínských obchodů. Nejprve to byla halenka na pohřeb. Tu jsem opravdu potřebovala. Kamarádka zemřela náhle a uznejte, že jsem nemohla na její pohřeb v pestrobarevných halenách, které mám tak ráda. Tím, že mi můj muž celý život říká, že mě má rád barevnou, jsem zjistila, že nemám ani jednu blůzku v černé nebo jiné tmavé, tlumené barvě. I mé šaty září všemi barvami a rozhodně se nedají přirovnat k róbě vhodné smuteční příležitosti. Tak to byla ta jedna jediná černá halenka. Po ní ale na mě vykoukly další, pestré, zářivé, a legíny pro sport i odpočinek, slušivá pyžámka a další a další šaty, sukně, plavky a já ani nevím, co všechno. Dala jsem se do objednávání, a to vše mi tak slušelo, že jsem nákupům úplně propadla.                                          

Myslela jsem si proto, že balíček je jedním ze zapomenutých objednávek tolik potřebného a u mě se množícího oblečení. S napětím jsem balíček otevřela. Vypadlo z něj přes padesát maličkých zvířátek. Byli tu pejsci, kočičky a titěrní sloni společně s několika barevnými motýlky. Zírala jsem na to jako tumpachová. To se asi zase podařilo doručovací službě doručit mi balíček, který patřil někomu jinému. Na sáčku od objednávky bylo ale mé jméno. A tak jsem se podívala do aplikace v mobilu. Ta objednávka tam skutečně byla! Byla zaplacena z mého účtu, který mám s aplikací propojený, a zvířátek tam bylo 56, stejně jako ve skutečnosti. Dohromady nestály zase tak moc. Zajímalo mě ale, v jakém transu jsem mohla být, když jsem objednala tuto barevnou mini zoo. Objednávka byla vytvořena v čase, kdy jsem byla v práci, a rozhodně jsem ji tak nemohla tvořit já sama. Uhodila jsem proto na manžela. Zprvu se ošíval. Pak ale přiznal, že občas půjčí mobil vnoučkovi.

„Aby se zabavil, když už nevím, jak si s ním hrát,“ vysvětloval.

A tak jsem se zeptala Kubíčka. Ten se rozzářil, když viděl tolik zvířátek pohromadě. Pak nám přiznal, že je dal do košíčku, a pak už neví. No samozřejmě, pak je zaplatil z MÉHO účtu!

Zpočátku jsem myslela, že zvířátka vrátím zpátky do Číny, odkud k nám přicestovala. Nebyla to ale velká suma, a navíc udělala tolik radosti. A tak jsme se po pár dnech rozhodli, že budeme tu radost šířit dál. Na co by bylo Kubíčkovi tolik zvířátek? Nechal si jich pár, aby si měl u babičky a dědy, až zase někdy přijede, s čím hrát, a ostatní jsme zabalili a po pobytu u nás jsme je poslali přes maminku do školky, kam Kubíček chodí. Zvířátka vykouzlila tolik úsměvů na tvářích dětí, že tento nákup z Číny se skutečně vyplatil. Možná víc, než desítky šatů a halenek a legín, které já asi už do konce života ani nevynosím.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10