Nákup z jedné skříně

Už zkraje roku jsme plánovali letní dovolenou. Bylo těsně po Vánocích, kdy žena dostala vše, co si přála, a ona si teď v lednu vzpomněla, že vlastně nemá v čem chodit. „Jak můžu jet na dovolenou ve starém a opotřebovaném oblečení?“ vzdychala hned v lednu. Nechal jsem ji při tom, ač jsem věděl, že si nové oblečení kupuje několikrát do měsíce a už ani pořádně neví, co má ve skříni. „A co potřebuješ, drahá?“ ptal jsem se.

Žena mi začala vyjmenovávat šatičky, letní halenky, sukně, trička a nevynechala ani letní sandálky. To vše měla, byl jsem si tím jist. A tak jsem na ni políčil past.

Když byla manželka s kamarádkou na kafíčku v zaručeně „starém“ oblečení, otevřel jsem skříně v ložnici a dal jsem se do šmejdění. Zkraje byly důvěrně známé kousky. Když jsem ale zabrousil do nitra skříně, objevil jsem snad nikdy nenošené modely. Dokonce jsem vydoloval hodně drahé šaty, které jsem jí před lety přivezl z lázní. Manželka je nejdřív nenosila, prý aby si je ušetřila na lepší příležitosti, a pak přibrala. Poté ale hodně zhubla a já byl přesvědčen, že by jí dnes sedly znamenitě. 

Jenže byly spadlé na dně skříně, a tak o nich asi ani nevěděla. Ty jsem si dal na stranu. Po nich jsem našel ve skříni pestrou sukni, ve které se mi tolik líbila. Pak jsme si ale koupili psa, který pouštěl chlupy, a žena zkonstatovala, že by jí sukni znehodnotil, a tak ji odložila. Psa ale nemáme třetím rokem. Taky sukni jsem dal stranou. Pak dvě halenky, které dostala kdysi pod stromeček a nebyla prý příležitost, kam by si je vzala. Byly krásné a já zatoužil ji v nich vidět. Tyto věci jsem si nechal dárkově zabalit u nás v obchodním centru, aby budily o to luxusnější dojem.

Manželka za měsíc slavila jmeniny. V den oslav jsem přichystal balíčky. Ozdobené krásnou mašlí působily o to lépe, než doma na ramínku nebo na dně skříně. Předal jsem je ženě spolu s kyticí. Ta byly šťastná! Skutečně si nepamatovala ani jednu z věcí, jen jedna halenka jí prý byla nějak povědomá. „Asi ji má některá z kamarádek,“ zkonstatovala nakonec a dala mi velkou pusu.

Nemáme ve zvyku kupovat si velké dary na svátek, a tak byla žena moc potěšená. A co teprve, když jsem jí daroval ještě náramek. On totiž šel ke všem těm kouskům, a ten jediný jsem skutečně na oslavu koupil.

Večer se mě v ložnici ptala žena zasněně, kde že jsem nakoupil tolik krásného oblečení, které jí naprosto sedí? A tak jsem se neubránil, abych nepřiznal: „U tebe ve skříni, miláčku.“

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10