Náramek

Přichází paní na úklid, tuhle ještě neznám. Drobná, asi padesátiletá blondýnka, pěkně upravená, příjemná. Zdravíme se a já se jí zvědavě ptám, jestli je tu na brigádě nebo trvale. Paní Eva, tak se jmenuje moje nová známá, uklidí pokoj a odchází na další, ale slibuje, že se vrátí po službě. A opravdu, odpoledne se vrací i s malou čokoládkou pro mě. Chvilku si povídáme, je moc milá. Říká, že tohle je jenom brigáda, jinak je v částečném invalidním důchodu, ale ráda si přivydělá nějakou tu korunu.

Všimla jsem si, že má na ruce krásný zvláštní náramek, jakoby spletený z kůží, zdobený korálky. Pochválila jsem jí ho, ona se smutně usmála a začala vypravovat.  Byla původně zdravotní sestra, od konce studií pracovala na dětském oddělení onkologie. Denně se setkávala s bolestí a smutkem malých pacientů, ale i nadějí, že se vrátí vyléčení domů. Říká, že i když máte rádi všechny děti, občas si nějaké oblíbíte víc. Ona se skamarádila s asi desetiletou dívenkou, občas za ní zašla jen tak a povídaly si. Holčička na tom nebyla dobře, ale byla chytrá, vnímavá a zajímala se o všechno, co jí paní Eva vyprávěla. 

Byl pátek, paní Eva končila službu a ještě se šla podívat na malou pacientku. Chvilku si s ní povídala a malá ji najednou požádala, aby natáhla ruku před sebe. Eva to udělala a holčička jí na zápěstí přivázala krásný pletený náramek. "Mám tě moc ráda a tohle je dárek, abys na mě nezapomněla," řekla dívenka. Paní Eva poděkovala a řekla: "No jo, ale já pro tebe nic nemám, tak víš, co? V pondělí ráno mám službu a já ti něco krásného přinesu." Dívka se usmála a řekla: "No já už tu v pondělí asi nebudu, víš." Evička si pomyslela něco o tom, že do propuštění má ještě daleko, ale nic neřekla, rozloučila se a spěchala domů.

V pondělí ráno přišla do práce, holčička už tam nebyla, dvě hodiny před jejím příchodem zemřela.

Ještě ten den paní Eva požádala o propuštění a náramek už z ruky nikdy nesundala.

Vyprávění skončilo, paní Eva odešla,  mně se najednou mé vlastní starosti zdály nicotné a pochopila jsem, že svůj úděl musím přijímat s větší pokorou.

Martinnatr - čtenářka
ChytráŽena.cz