Narcis

Název knihy: Narcis
Autor: Tamara Dřevikovská
Nakladatelství: ČAS
Datum vydání: září 2011
Brožovaná s klopami, lamino matné
Počet stran: 152 str.
Formát: 148 × 210 mm
Cena: 229 Kč

Milé dámy, už jste měly tu čest seznámit se s neodolatelně šarmantním mužem? Rád se baví, nesnáší nudu a vítán je zejména v byznysu, armádě a politice. Jen tak něčeho se nelekne. Bát se budete vy! Je chytrý, bystrý a snadno si získává vaši důvěru. Do náruče mu vletíte snadno… Kromě zábavy a prestižního zaměstnání totiž potřebuje ještě někoho, kdo se o něj postará.

Třeba zrovna takový spí noc co noc ve vaší posteli. V noci může být láskyplným milencem, ale ráno se promění ve studený psí čumák – vlastně jen vymění narcisovu masku, jichž má nepřebernou zásobu.

Když odchází z vašeho života – a to je, věřte mi, ta lepší varianta – zanechá v něm pořádný zmatek. Ani se nerozloučí, natož aby poděkoval!

Jak přežít lásku k narcisovi i jeho „lásku“ k vám, o tom se dočtete v ironicky úsměvných a lehce nahořklých příbězích Tamary Dřevikovské. Ale také třeba o tom, že je snadné odejít z domova, máte-li stále v zádech všemocného tatínka, jakou masáž vám dopřeje nefalšovaný Tuareg, jak miluje znalec Kámásútry po česku, proč nemá smysl cpát se do šatiček o tři čísla menších, jak se vyplatí úsporná dovolená s tchýní na Jadranu, čeho může využít sekretářka, aby dosáhla kariérního postupu, jaké následky má pád z druhého patra do kalných vod Čertovky, jak si nenechat přerůst přes hlavu děti vašeho nového přítele nebo co udělat, když se místo na dálku adoptované černé školačky objeví ve vaší ložnici černá tanečnice na bílém prostěradle.

Autorka říká: „Muži jsou občas báječní, často nesnesitelní, ale my ženy jsme výjimečné a silné a měly bychom si s tím hrát, smát se tomu, užívat toho a umět to ovládat.“

Ukázka z knihy:
(z Trilogie o dospívání v ženu)

Ja ale měla svou lasku. A ta, jak znamo, hory přenaši. Zdolala je poměrně brzy.
Můj Osud u volantu střibrneho auta, ma mala dlaň schovana v jeho na řadici pace. Unašel mě do hor. Sice českych, ale nic neni zadarmo. Mame spoustu času. Oba jsme bez prace.

V chaloupce pod horami budeme sytit naši lasku. Skryti před jeho vězeňskou dozorkyni a pubertalnimi vyrostky. Ještě jsem je neviděla, a už je nesnašim. Najevo jsem to nedala. Čekala mě životni role v dramatu zvanem Rozvod. Můj Osud na něj zatim neslyšel. Zažil ho už dvakrat.

„Teď si užijeme,“ mrknul na mně šibalsky před chalupou. „Jak jinak,“ usmala jsem se sladce a postavila se čile ke sporaku. Ohřala jsem segedin od matky (jeho oblibene jidlo).

Tyden jsme nevylezli z postele. Opouštěli jsme ji jen dvěma směry. Ja ke sporaku - než došla vajička. Můj Osud do koupelny - než mu došel prašek ze slonich klů.
Koupil si ho v Africe. Na potenci.

Přišla posledni noc.
„A mam tě!“ letěl nočni oblohou můj vzkaz Šede myši.

(z povídky Kámásútra po česku)
A pak už šlo všechno raz na raz. Do tydne se otřelo Jumbo Air France břichem o
přistavaci drahu v Orly. Ja už nebyla schopna nic předstirat, běžela jsem přimo do
jeho naruče. Představte si ty dlouhe dny sněni o setkani se slavnym spisovatelem!
Muka.

Přiznam se, že sny přerostly v me fantazii až ve společne žiti. Dokonce jsem zašla tak daleko, že bychom si mohli řici v Notre-Dame sladke ANO. Věk bych na to už měla. O něm ani nemluvě.

Přivital mne na můj vkus dost chladně. Zvedl oči od rozevřenych novin, ani nevstal a řekl trochu znaveně: „Tak jedeme!“

Později jsem pochopila, že napor obdivu k jeho dilu byl nad jeho sily. No, kdo seje
vitr, sklizi bouři. Ale to předbiham. V automobilu nejasne barvy a značky, až tak byl
zrezivěly, jsme dojeli k jeho bytu. Tedy – bydlel v garaži. Naštěsti tam ten večer
nezaparkoval auto.

To všechno je jeho image, řikala jsem si. Silne afrodiziakum. Alespoň v mem připadě. Sila slavnych je v jejich skromnosti, četla jsem kdesi. A teď…půjdeme k slavnemu Maximovi! „Voila, votre table,“ usadi nas čišnik ke stolu štamgastů. Možna se najde i nějaky ten paparazzo a my budeme na titulni straně Paris Soir.
Ale škoda mluvit. Než jsem domyslela, už jsem ležela na posteli. V poloze Propojene mandarinske kachny se poměrně dlouho snažil způsobit mi blaho. Take jsem chtěla, ale přezka jeho pasku mi odirala bok.

Pak se ale nebesa přece jen zachvěla. Zřejmě jen pro mne, protože chraptivě
zakňoural: „Kam spěchaš? Všechno jsi zkazila!“ Bylo mi to fakt lito. Snad přiště…
Pak přišly na pořad špagety. V garažovem jidelnim koutě. Kdepak Maxim! Ale co,
kdy uvidite slavneho muže u plotny... Můj obdiv stoupal. Jen maly mraček zkazil
stolovani a vaznouci konverzaci. Ještě jsem ani nedojedla, a on už se přesunul do
pracovniho garažoveho kouta. Byla jsem jako myška. Tvořil. To ja ctim. Pravda, citila jsem se trochu osaměla. Ale to už je uděl milenek slavnych mužů.

Přišla noc a Pozdni jarni osliček vystřidal Cikadu přichycenou k větvi a milostiplne
skotačeni skončilo řaděnim Letajiciho draka. Tentokrat bez kolize a vyčitek.
Usnula jsem mu v naruči v pozici Kapka rosy v rakosovem stvolu. Celou noc
vydatně chrapal. Četla jsem, že je to naproste odmitnuti komunikace. Něco jako -
dejte mi všichni pokoj! Velkou radost jsem z toho neměla.

Cely vikend jsme stravili v garažovem spacim koutě. Špagety vystřidaly lasagne
a zapečeny lilek se syrem. Chapu, že shazoval nadvahu středniho věku. Ja ale měla hlad jak tygr. V neděli večer jsem zhltla zbytek grilovaneho lilku.

Na Orly jsem mu dychla do nikotinoveho saka a hrozně se mi, už v předstihu,
styskalo. Uvidime se brzy, za tyden jede do Prahy. Vychazi mu dalši kniha.
„Markyz de Sade je proti mně slaby odvar,“ pravil vychloubačně. Uplně mě
zamrazilo. Nevinnost ubohe Justiny bude surově pošlapana.

Tuto knihu Narcis koupíte v knihkupectví a na internetové stránce nakladatelství ČAS.