Narkoman

Nevím, jak vy, já jsem závislák. Narkoman přišpendlený k internetu. Tedy, ne že bych strávil u počítače dvanáct hodin denně, ale alespoň na hodinku či dvě musím každý den tu potvoru zapnout. Nejsem zrovna nejmladší, do důchodu jen pár krůčků, s počítačem jsem se začal pozvolna seznamovat asi tak před sedmi osmi lety.

Říkal jsem si… hračka pro puberťáky, zahraji si pro pobavení pár her a skončím. Nesmysl. Nedalo mi to, sehnal jsem si za laciný peníz lepší přístroj, s ním přišly kvalitnější a zábavnější hry. Zákonitě musel přijít na řadu internet. A byl jsem ztracen…

Mám za sebou docela bouřlivé mládí, proflámované dny a noci s dívkami i bez nich, pracovní průšvihy, puberta se mě držela skoro do pětadvacítky. Dnes už jsem se dávno uklidnil a i když občas rád s přáteli posedím, vše klidně hodím za hlavu, když mám před sebou povinnosti a potřebuji takříkajíc zabrat. Všechno, kromě počítače a internetu.

Nedávno jsem musel z pracovních důvodů odjet na několik dní z mého milovaného Brna do Hradce Králové. Loučil jsem se, jako bych měl Špilberk a Petrov vidět naposledy v životě. Protože cestuji málo a hlavně nerad, nějak se stalo, že jsem si nepřibalil do tašky notebook. Řeknu vám, byl to nejhorší týden v mém životě, a to už jsem zažil leccos. Chodil jsem po večerech ulicemi Hradce, unavený z práce, přesto neschopen spánku, ruce mě svrběly, všechno mě táhlo domů, dobrovolně přiznávám, že mi nešlo ani tak o rodinu a blízké, spíše jsem potřeboval myš, klávesnici a monitor. Myslím, že ani sex by mě nebavil.

Nakonec jsem tu hrůzu ve zdraví přežil. Vrátil jsem se do své chaloupky a ještě s jednou botou na noze jsem se hnal k počítači. Ještě dřív, než mi bráška stačil sdělit, že nějaký dobrodruh překopnul venku na ulici kabel. Takže jsem další týden jedním okem a na čtvrt mozku sledoval v televizi Ulici a mezitím visel větší částí těla z okna v naději, že přijde dobrá víla a zprovozní ten zatracenej internet.

Co myslíte, není život krásný?...

Autor:mta178

Tento článek také můžete