Národní divadlo připomene 100. výročí narození fenomenálního Eduarda Hakena

Mistr Haken na scénu! Tak zní název dopoledního matiné, kterým Národní divadlo v neděli 28. března připomene sté výročí narození Eduarda Hakena, jedné z nejvýznamnějších osobností české operní historie. Eduard Haken setrval v souboru Národního divadla plných padesát let a za tu dobu zde ztvárnil bezmála dvě stovky rolí, širokého českého i světového repertoáru.  Do srdcí diváků se navždy vryl například svým osobitým pojetím Vodníka z Rusalky či Kecala z Prodané nevěsty.

Legendárnímu pěvci vzdají hold slovem i zpěvem sólistka opery Národního divadla Eva Urbanová, tenorista Aleš Briscein, klavírista a dirigent David Švec, jako host vystoupí Halina Pawlowská. Pořadem bude provázet sólista opery Luděk Vele, který je i jedním z hlavních iniciátorů vzpomínkových akcí. V rámci programu bude předána cena Eduarda Hakena plzeňské pěvkyni Libuši Bláhové a slovenskému basistovi Ondřeji Malachovskému. Program začíná v 11:00 hod. Vstupenky v hodnotě 100 Kč je možné zakoupit v pokladnách Národního divadla. Více informací na www.narodni-divadlo.cz.

Od poloviny března bude na 1. balkonu historické budovy Národního divadla divákům přístupná výstava fotografií dokumentující padesátileté působení Eduarda Hakena ve Zlaté kapličce. Eduardu Hakenovi bude rovněž symbolicky věnováno představení Prodané nevěsty Bedřicha Smetany, kterou uvede Národní divadlo 22. března.

Eduard Haken (22. 3. 1910, Šklin (dnešní Ukrajina) - 12. 1. 1996, Praha). Narodil se do rodiny volyňských Čechů. Po absolutoriu gymnázia v Lucku studoval medicínu na Univerzitě Karlově v Praze (1929-32). Zpěvu se začal soukromě učit v roce 1930 u Dmitra Levytského, role si připravoval u Bedřicha Plaškeho. V 50. letech se zdokonaloval u Apolla Granforteho. V roce 1936 jej Václav Talich přijal jako sustentanta do Národního divadla. V letech 1938-41 byl angažován v Českém divadle v Olomouci, kde nastudoval mimo jiné Smetanova Beneše z Dalibora, Kecala a Mumlala, Dvořákova Vodníka, Lortzingova Van Betta z Cara a tesaře.

Od sezony 1941/42 byl přijat Václavem Talichem do angažmá v Národním divadle, v němž setrval plných padesát let. Patřil k oporám souboru, ve kterém si vybudoval nezastupitelné postavení umělecké i lidské. Jeho kreace v rolích Vodníka z Rusalky a Kecala z Prodané nevěsty se staly legendárními. Osobitý hlas a působivý jevištní projev z něj dělaly umělce nenapodobitelného charakteru. Vysoká štíhlá postava, pohybová uměřenost a vážnost dodávaly seriozním rolím důstojnost a rolím buffózním, v kontrastu s jejich textem, komický ráz. Vedle již uvedených rolí byl protagonistou Mozartova Komtura, Sarastra, Osmina a Bartola, Rossiniho Basilia, Verdiho Ramfise, Sparafucila, Filipa II. a Zachariáše, Beethovenova Rocca, Wagnerova Víta Pognera, Dalanda, Jindřicha Ptáčníka, Heřmana, Hundinga a Fafnera, Gounodova Mefistofela, Massenetova Dona Quichotta, Čajskovského Gremina, Smetanova Palouckého, Raracha, Kmeta a Lutobora, Dvořákova Viléma z Harasova, Jova, Martinů Grigorise a mnoha dalších.

Byl vyhledávaným koncertním umělcem (A. Dvořák: Stabat Mater, Biblické písně, J. J. Ryba: Česká mše vánoční, L. van Beethoven: IX. Symfonie, L. Janáček: Glagolská mše ad.). Nazpíval řadu partů v Československém rozhlasu a v gramofonových studiích. Jeho umění zachycuje také několik televizních a filmových záznamů. Vystupoval rovněž na zahraničních zájezdech Národního divadla a orchestru FOK.  Za své umění byl vyznamenán Státní cenou (1953), tituly Zasloužilý umělec (1958) a Národní umělec (1964), který v Hakenově případě plně vystihoval svůj název. V roce 1996 mu byla udělena cena Thálie za celoživotní mistrovství in memoriam. Patřil k umělcům, kteří žili pro Národní divadlo a kteří se do jeho historie nesmazatelně vepsali.