Muzeum představuje vzácný soubor středočeské lidové architektury, jaký jinde nenajdete. Od roku 1975 nabízí unikát celého kraje: všechny půvabné stavby stojí na původním místě - na rozdíl od jiných skanzenů, kam byly uměle přeneseny odjinud.

V srdci památkově chráněné návsi obce Třebíz naleznete několik hospodářských usedlostí, jimž dominuje Cifkův statek s barokním štítem. V části zdejšího špýcharu je dochován pozdně gotický kamenný portál. Při vstupu do obytného stavení se před vámi otevře černá kuchyně a útulná šenkovna s kachlovými kamny a lidovým nábytkem. V patře pak můžete nahlédnout do parádního pokoje či komůrky pro děvečku.

Návštěvníkům je přístupný i sousední Šubrtův statek, kde jsou situovány především depozitáře, dílny a další technické zázemí muzea. Spolu s průvodkyní jsme navštívili Chaloupku babky kořenářky, drobné upomínkové předměty a suvenýry jsme si mohli nakoupit v dobovém vesnickém krámku, nakoukli jsme do ševcovské dílny.

Na návsi - konkrétně v domku čp.19 se roku 1849 narodil spisovatel a kněz Václav Beneš Třebízský. Zásluhou Jindřicha Šimona Baara mu zde byl v roce 1904 otevřen památník, který můžete navštívit dodnes. V. B. Třebízského pak připomíná i pomník vztyčený roku 1892 na skalní vyvýšenině nad obcí. Navrhli jej čeští sochaři myslbekovské generace František Hergesel ml. a jeho spolužák Antonín Procházka. Před pár lety prošel památník i jeho okolí obnovou. V jeho okolí bylo osazeno i několik laviček.

Celkově se nám Třebíz velmi líbila, lavičky jsou i kolem rybníčku na návsi. Vzhledem k tomu, že jsme zde byli v den státního svátku, museli jsme si vystačit se svačinou z domácích zásob, v jiné dny je možné se občerstvit a najíst i v pěkně zrekonstruované restauraci, kde, pokud se nepletu, je i možnost ubytování.

Co ovšem bylo i o státním svátku bylo otevřené, to bylo velké zahradnictví na kraji obce, které se zaměřuje na japonské zahrady. Tam jsme se krásně prošli a načerpali spoustu nápadů a inspirace. Celkově mohu návštěvu Třebíze opravdu doporučit. Zde je svět ještě v pořádku.