Narození dítěte - Od prvního okamžiku, kdy je dítko přivedeno na svět mezi svou rodinu, jsou pocity rodičů myslím takřka srovnatelné, s rozdílem vyčerpání maminky po náročném a zajisté obdivuhodném porodu. Nemohu mluvit za všechny, ale mohu popsat pocity své vlastní.

Od chvíle, kdy byla přítelkyně přijata na ženské oddělení městské nemocnice, jsem měl jakýsi pocit beznaděje, pocit, že v tom nejtěžším období, v tu nejtěžší chvíli nemohu být s ní a být jí oporou, někým, kdo v danou rozhodující chvíli bude stát při ní a s láskou ji držet za ruku, prožívat s ní její utrpení a poté nádhernou radost z přítomnosti nového člena rodiny. Bohužel toto se mi nepovedlo ani u jednoho ze tří porodů našich dětí. Ale vraťme se k tématu.

Nevím, jak popsat pocity, když jsem se dozvěděl čerstvou a překrásnou zprávu o narození našeho dítka, o jeho mírách a to, že je spolu s maminkou v pořádku a zdravé. Ani jsem nekoukal na to, zda máme klučinu nebo děvčátko, ale spíše se mi hlavou honily myšlenky, jsou-li oba v pořádku, jak se cítí novopečená maminka a co nejvíce, kdy je budu moci mít oba dva doma.
Ale veškeré obavy, pochybnosti, strach a snad i úzkost zmizely v okamžiku, kdy jsem poprvé v prostorách porodního oddělení spatřil tolik očekávané dvě mně nejbližší osoby. Jakmile jsem spatřil svou přítelkyni a s ní naše krásné a hlavně zdravé dítko, jako by veškeré problémy, veškeré pochyby a negativa byly pryč a mě se zmocnil nejúžasnější a nejintenzivnější pocit štěstí, radosti a dojetí zároveň. Myslel jsem si, že krásnější pocit, než je vítězství národního týmu v hokeji např. na mistrovství, nemůže být, ale v tuto chvíli, kdy jsem poprvé mohl do své náruče vzít to křehké, něžné a bezesporu láskou oplývající stvoření, jsem si uvědomil, že nic se nevyrovná tomuto pocitu. Byl jsem šťastný, protože dítko i maminka byli zdraví, byl jsem dojat k slzám, protože se mi chtělo plakat, byl jsem moc rád, protože jsem měl chlapečka nebo holčičku, ale také přede mnou vyvstávala otázka - budeme schopni naše dítko zabezpečit pro klidný život a šťastné soužití v rodině? Nemohl jsem říct ANO, ale vím, že jsem věděl jedno: Pro šťastné, zdravé, milující dítko a jeho pohodu a bezpečí udělám vše, co bude nutné.

Od první chvíle, kdy jsem si maminku a dítko přivedl domů, se situace doma změnila, nikoli špatným směrem, ale naopak. I přesto, že miminko bylo tak malé, bezmocné a křehké, i v takové maličkosti se projevovala síla, která nám říkala, kdo je tu pánem (ve smyslu, o kom nyní bude každý den). Rázem se všední věci a všední dny stávaly v přítomnosti miminka neobyčejné a plné radosti.
 
Byla stále spousta práce kolem dítka, domácnosti, kolem práce a tudíž nezbývalo moc místa na to, aby se člověk zabýval okolnostmi kolem, pokud neměly svou vážnost a důležitost, vše se točilo jen kolem miminka a naše rodina si v takovou chvíli byla mnohem blíž, než se zprvu může zdát. Člověk si to možná ani neuvědomí, ale aniž by ho k tomu kdokoli nutil, změní a přehodnotí v danou chvíli své zvyky, návyky a to jen proto, aby prostředí, ve kterém dítko s námi začíná nový život, bylo pro něj co nejpohodlnější, bezpečnější, čistotnější a hlavně, aby v něm cítilo lásku a nikoli napětí. Aby člověk udělal něco sám pro sebe, je zapotřebí silné vůle, ale pro to malé, bezbranné miminko to člověk udělá bez mrknutí oka a hlavně, kolikrát ani neví, že něco změnil jen proto, aby malému dal více jistoty, bezpečí, radosti, klidu, čistoty a lásky.
 
Asi největším problémem bylo zvykat si na přerušovaný spánek v nočních hodinách, ale kdo zná, ví. I toto jakoby omezení se po pár dnech stalo běžnou a hlavně krásnou změnou v přítomnosti dítka. Znáte lepší probuzení, než je pohled do tváře vlastního miminka, které touží po vaší náruči? Já ne a kdykoli to bylo možné, byl jsem tam, abych o tuto možnost náhodou nepřišel. A ať už se jednalo o cokoli, o jakoukoli změnu, která přišla s příchodem novorozeného potomka, nevzpomínám si, že by tato změna byla z jakékoli strany, ať už tatínka nebo maminky, nepochopena a brána jako jakási povinnost, nutnost, ale byla přijata tak, jako bylo přijato dítko. S pokorou, pochopením, láskou a sebeobětováním. A tyto změny přinesly do rodinného kruhu vždy jen a jen pozitiva, která naši rodinu ještě více stmelila. Byli jsme nejšťastnější rodina na světě.