Narozeninová párty mé dcery

Vrcholem hostiny měl být dort ve tvaru ježka. I ten se mi povedl. Politý čokoládou, bodlinky z mandlí, očička a čumáček z lentilek, na zádíčkách měl jablíčka a hruštičky z marcipánu.

Ještě jsem nakoupila párty nádobí s veselými obrázky, aby v případě, že po sobě budou děti talíře házet, nedošlo k úrazu. Manžel přinesl z obchodu baterii šťáv a džusů a zmizel pryč za jakousi neodkladnou záležitostí, zřejmě do hospody.

Děti dorazily v plném počtu, předaly dcerce dárečky, něco málo u stolu uzobly a už pospíchaly hrát si do pokojíčku. Byl mezi nimi i malý, tehdy asi pětiletý Ondrášek, bratříček dcerčiny kamarádky Míši. Ondra byl pověstný tím, že chodil sice na  oslavy moc rád, ale nikdy nic nejedl, neochutnal ani nejlákavější dobrůtky. Dokonce si nosil i svojí svačinu - pitíčko a loupáka. Jeho maminka - moje kamarádka Helena mi vysvětlila, že on opravdu jí jenom doma, nikde si nic nevezme.

Byl čas nakrojit ježečka. "Děti, kdo si dá dortíček," lákala jsem robátka. "Hurá, dort, sníme ježka," hulákaly děti a hnaly se za mnou. Každému jsem ukrojila podle chuti a dívala se, jak se cpou. Přiloudal  se i malý Ondrášek. "Teto, já bych si možná taky kousek dal toho ježka," culil se drahoušek. Byla jsem na vrcholu blaha, Ondra u nás bude jíst, to bude Helena koukat a ostatní maminky puknou vzteky, že jsem to jako jediná dokázala. Vzala jsem talířek a nůž: "Tak, Ondrášku, vyber si, jaký kousek si dáš." Ondra si ježka důkladně prohlídnul, pak prstíkem vydloubl ježkovi oko - lentilku, spolkl ji a pravil: "Děkuju, teto, už mám dost, bylo to dobrý." Dost jsem měla i já.

Děti se najedly a šly si zase hrát. Byly vcelku hodné, a tak jsem se odebrala do kuchyně, že zatím uvařím večeři pro manžela, rajskou a knedlíky.

Když jsem byla s jídlem hotová, přišel za mnou do kuchyně Ondra. "Teto, co to vaříš?" zajímal se. "Rajskou a knedlíky, chtěl bys ochutnat?" Ondrášek chtěl, a nejen ochutnat, zblajznul plný talíř a k tomu šest knedlíků. Úctyhodný výkon na pětiletého chlapečka.

Když si večer pro něho přišla Helena, málem omdlela, tak takhle se na něho musí, žádné chlebíčky a dortíčky, ale pořádný dlabanec.

Oslava se povedla, děti odcházely napapané, vyhrané a spokojené, odnášely si piškotové medvídky, pirátské vlajky i balonky. A Ondra navíc ještě výslužku -  omáčku a knedlíky.

Martinnatr - čtenářka
ChytráŽena.cz