Soutěži, kde se sbírají různé symboly, se jednoduše začalo říkat „klikačka“ a podle mě je velice nakažlivá (v dobrém smyslu).

Je to zcela jednoduché, občas si i já říkám, že třeba nebudu chytat symboly nebo jen občas, ale prostě mi to nedá a snažím se tu být neustavičně. Musím přiznat, že každý rok se velmi těším na klikačku, i když ostatní příslušníci rodiny se kolikrát chytají za hlavu a přejí si, aby už skončila a doma vše fungovalo normálně.

Něco na tom je. Když srovnám běžný den, tak notebook zapínám pozdě dopoledne, kolikrát až odpoledne. Když jsem unavená, mohu si jít v klidu odpočinout a spát třeba i dvě hodiny a večer nemusím tolik ponocovat. Když jdeme do restaurace nebo hospůdky, nemusím si hlídat WiFi připojení a nosit notebook s sebou a ani dokonce návštěvu u tchyně neberu jako trest. Přítelova maminka má na internet jiný názor, jí totiž stačí přibližně hodina na počítači a jako prioritu bere pobyt venku.

Když je klikačka, je vše jiné. Nikam se mi nechce, dokonce i doktory a logopedku pro mladšího syna se snažím dát do takových časů, abych byla co nejdříve doma. Jediná priorita je neustále sbírat. Spánek. Taková nepodstatná věc a přesto vás skolí po krátké době i během dne.

Na letošní Narozeninový poklad jsem se důkladně připravila. Včas jsem uklidila celý byt. Nemyslím tím jen utření prachu, luxování a mytí oken. Tentokrát jsem kompletně vysmejčila i skříně a různé šuplíky. Jediné místo, co mi schází, je prostor sporáku. I když bydlím v přízemí a sušárnu mám pod sebou, pořád se mi vyplatí před startem pokladu mít všechno prádlo uklizené. Utekl by mi přece symbol! Teď to vypadá, jako kdybych po zbytek klikačky neuklízela, ale není to tak, jen do začátku mám vše hotovo.

U letošního Narozeninového pokladu jsem si sbírala převážně sama a déle jak do půlnoci jsem vzhůru nebyla, abych nebyla unavená přes den. To jsem se spletla. Po obědě jsem párkrát usnula ani nevím jak a dokonce jednou (to už bylo ke konci sbírání) jsem usnula přímo nad stolem. Jelikož se měl syn vrátit ze školy, spát jsem nešla, jenže když jsem usnula, tak jsem neslyšela ani zvonek. Vzbudilo mě až tloukání na dveře. Nakonec jsem si svůj cíl splnila a tím naplnila dostatečný počet pokladnic.

Jsem ráda, že při pokladu se hrálo na počet pokladnic, aspoň mají možnost hrát všichni. Super jsou také symboly v článcích díky hlasování na Facebooku.

Škoda, že už klikačky nejsou tak často. Skvělé bylo špízování, Dove a Valentýnská klikačka. Když byla soutěž ohledně lístků na zámky a hrady „13. komnata“, byla jsem zrovna s dětmi v lázních, přesto jsem si vstupenku obhájila. Nyní se těším na další, poslední v roce - vloni to byl Strom splněných přání.

Jediná výhoda u mne je ta, že jsem doma. Po mateřské jsem nesehnala práci a už jsem 10 let doma. To se snad ale příští rok změní. To však znamená, že už na klikačky nebudu mít tolik času.

I přesto Chytré Ženě přeji do dalších let mnoho úspěchů a spokojených čtenářek.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10