Narozeninový týden na Prima ZOOM - Vetřelci, Srdcaři a Armstrong

Oslavte narozeniny Prima ZOOM zajímavými dokumenty:

Od 5. 2. 22.10 – Vetřelci dávnověku XII

Čeká nás 14 tajuplných dílů a začneme návratem do Antarktidy. Na Rossově ostrově detekovali vědci anomálii, která popírá fyzikální zákony. Kosmické paprsky, které normálně dopadají z vesmíru na Zemi, naopak vycházely ze Země do vesmíru. Ačkoli byla Antarktida objevena před zhruba 250 lety, vědci mají ohledně tohoto kontinentu víc otázek než odpovědí. Kvůli ledovému obalu nelze povrch spatřit pouhým okem. A teoretici naznačují, že před naším zrakem tu není skryta jen geologie. Tvrdí, že zde probíhá víc lidské a možná i mimozemské aktivity, než nám jsou naše vlády ochotny prozradit.

Zvěsti o mimozemské aktivitě na Antarktidě kolují už celá léta. Jeden z bývalých příslušníků armády tvrdí, že viděl na vlastní oči neznámé létající objekty. Tvrdí, že jednou museli letět pro těžce zraněného vědce, a přestože každá minuta byla drahá, neměli povolení letět nejkratší možnou cestou, která vedla nad bezletovou zónou, kde byly údajně odebírány vzorky vzduchu. Důstojníci na palubě však vydali příkaz tudy letět, protože se ušetří třicet minut letu. A tam posádka spatřila něco, co nikdo z nich ještě nikdy neviděl.

Obří propadlinu, která vypadala jako sněhová rampa, která šla dovnitř. Cestou zpátky opět dostali příkaz obletět bezletovou zónu a pacient svým zraněním během letu podlehl. Posádka pak dostala rozkaz, že o oblasti, kterou přeletěli, nesmí nikdy mluvit. Je možné, že jsou tajné mimozemské základny ukryty pod antarktickým ledem? Je dokázáno, že pod tlustou vrstvou ledu se nacházejí jeskyně s teplotou dost vysokou na to, aby zde mohl existovat život. Některé z těchto jeskyní jsou velké jako celý Manhattan. Už Hitler vyslal na přísně tajnou misi své vojáky s cílem najít na Antarktidě vyspělé technologie. Objevili zde něco zajímavého? Jedna z teorií tvrdí, že Němci společně s bytostmi z vesmíru na Antarktidě vytvořili základnu. Po válce tam vyrazili i Američané. Vyprávěly se příběhy o různých strojích, které se vynořovaly z vody a útočily na ně.

Asi 70 let poté byla objevena kondenzační stopa kolem celé planety. Ať už to bylo cokoli, muselo se to pohybovat rychlostí přes Mach 10, protože se stopa nerozplynula. Maximálně vydrží 30 minut. A další důkazy o pobytu mimozemských civilizací v Antarktidě se objevují při zkoumání jedné kontroverzní teorie. V istanbulském muzeu je stará mapa, která zobrazuje i Antarktidu, a to bez ledu. Zajímavé je, že vznikla asi 260 let před oficiálním objevením Antarktidy. Údajně složením starých map, které autor mapy měl možnost prozkoumat. Jak ty mapy ale vznikly? Buď s pomocí radarové technologie, což by ukazovalo na mimozemšťany, nebo vznikly v době, kdy Antarktida ještě nebyla pokryta více než tříkilometrovou vrstvou ledu.

Bývalý palubní inženýr vypovídá, že když sloužil v armádě, měli za úkol vyzvednout skupinu vědců, která se na týden ztratila. V drsných antarktických podmínkách by neměli šanci přežít, ale byli živí a zcela evidentně v šoku. Neřekli vůbec nic a rychle naskákali do letadla, nesbalili si ani svoje věci. Byli jako lidé, kteří zažili něco, co je vyděsilo k smrti. Po příletu na základnu byli okamžitě transportováni soukromým letadlem na Nový Zéland. Nikdo vojákům nic nevysvětlil, a tak se šířily fámy, že je unesli mimozemšťané. Jiný vysloužilec tvrdí, že navštívil zvláštní stavbu na jižním pólu. Tvrdí, že našli osmiúhlou strukturu trčící z ledu.

Uvnitř byla teplota 20–22 °C. Vše bylo osvětleno, ale zdroj světla nedokázali najít. Na stěnách byly záhadné hieroglyfy. Mohou být na jižním pólu pohřbeny tajemné stavby, postavené vyspělou mimozemskou civilizací? A je možné, že tu tyto bytosti jsou dodnes? Ve starých posvátných textech se dočteme o předpotopní civilizaci. Byla čistě mytická, nebo opravdu existovala? Byla Atlantida mimozemská kolonie, která se usadila na Zemi? Někteří svědci tvrdí, že o Antarktidě je nám zamlčováno víc, než si myslíme.

Domov je pro Srdcaře místem, kam se rádi vracejí z toulek světem. A od ikonického Řípu se po minulé cestě do Afriky expedice vydává na sever Evropy. Základní tým tvoří Ondřej Hošek, Jan Tutoky, Vlastimil Žán, Pavel Šístek a Miroslav Náplava. Cestu podnikají v obytném kamionu, kterému říkají Manka. Tým na cestu pozval kamarády s různými dovednostmi. Nejstarším byl osmdesátiletý průkopník přístrojového potápění u nás a konstruktér ponorek Pavel Gross. Potápěč Petr Klier přivezl k norskému moři sto let starou potápěčskou výstroj. S Petrem Slezákem natáčeli kosatky pod ledem.

Na Islandu se připojili speleologové Marek Audy a Richard Bouda. Fotograf Petr Jan Juračka přicestoval s nafukovacím kajakem a Michal Kubát přeletěl ve Finsku horkovzdušným balonem přes severní pól. Na Islandu létal s vírníkem Pavel Březina a spisovatel Josef Formánek spatřil v Laponsku svou první polární záři. S týmem cestovali i extrémní bikeři Adam Záviška a Markéta Peggy Marvanová.

Island expedice poznávala s manželi Urbanovými, kteří cestují v padesát let staré Škodě 100 MB. Po světě už s ní projeli 70 000 kilometrů. Nechyběla ani manželka kameramana Iva Tutokyová. Svou cestu expedice zahájila v Norsku. Cílem bylo dosažení severního polárního kruhu. Místo se však ukázalo jako pouhá atrakce pro turisty. Z několika turistických tras si Srdcaři vybrali Cestu krále Olafa V. Začíná 300 kilometrů severně od polárního kruhu ve vesničce å a vede do města Narvik. Navštívili i norské souostroví Lofoty.

U Narviku se členové výpravy potápěli do vraků lodí a letadla z 2. světové války. Cestou se setkávali s motonomády, lidmi, kteří na čtyřech kolech putují celým světem. Kávu si dali pod královnou hor Islandu, Herdubreid, která je vysoká 1682 metrů. S Urbanovými tábořili přímo v kráteru sopky Hrossaborg, která je známou filmovou lokací, a v noci zažili polární záři. Expedice se také zajímala o severský životní styl hygge, který činí ze Seveřanů jedny z nejšťastnějších národů na naší planetě.

Prvním člověkem, který se dotkl Měsíce, byl americký astronaut Neil Armstrong. Miloval létání, o letadla se začal zajímat v devíti letech. Stavěl jejich modely a chtěl se stát pilotem a konstruktérem letadel. Později získal stipendium námořnictva a studoval na vysoké škole na vojenského pilota. Jeho studium přerušila korejská válka. Armstrong se přihlásil do služby. V Koreji uskutečnil 78 bojových letů a podařilo se mu vyváznout i v případě, kdy byl jeho stroj poškozen střelbou. Po válce dokončil studia.

V té době se seznámil s Jane Shearonovou a v roce 1956 se vzali. On byl tichý, ona společenská. Narodili se jim synové Rick a Mark a dcera Karen, která ve třech letech zemřela. Armstronga její smrt těžce zasáhla. Stal se zkušebním pilotem v Kalifornii. Létal na průzkumném X-15, jediném pilotovaném letadle, které létalo na hranici vesmíru. V roce 1962 se dostal do výběru astronautů pro projekt Gemini. Cílem Gemini byl vývoj dlouhých letů, schopnost návratu z kosmu a vystoupení z lodi. V roce 1968 v letu Gemini 8 dokázali s kolegou zvládnout poruchu motorů a předčasně přistáli. Armstrong zachoval chladnou hlavu. V roce 1968 se také uskutečnil první let Apolla 7.

Ve svých 38 letech byl NASA jmenován velitelem Apolla 11, které mělo přistát na Měsíci. Apollo 11 odstartovalo 16. července 1969 a 20. července Armstrong uvedl manuálně lunární modul na vhodné místo přistání a jako první člověk vystoupil na Měsíc. Po letu se nepříliš komunikativní Armstrong stal celebritou a musel absolvovat světové turné, které ho netěšilo. Rád by zase létal. Byl jmenován pomocným administrátorem letectva, ale letecké programy neřídil. Stále byl zván na nejrůznější akce. Chtěl normálně žít.

Nakonec se odstěhoval zpátky do Ohia, kde přednášel na univerzitě v Cincinnati letecké inženýrství. Jeho manželka Jane se celou dobu musela sama starat o rodinu, protože Armstrong byl pohlcený prací. Po 38 letech manželství se s ním rozvedla. V roce 1992 se seznámil s Carol Heldovou a vzali se. Carol byla klidnější povahy, což Armstrongovi vyhovovalo. Žili šťastně a radovali se z vnoučat až do roku 2012, kdy Armstrong ve svých 82 letech zemřel.