To jaro bylo u nás velmi smutno. Důvodem byl odchod našeho posledního pejska Dana a rozloučení se s morčetem Bobinou i zakrslým králíčkem Vločkou. Bylo navíc po zabijačce, tak nám ani v chlívku nic nechrochtalo.

Zvažovali jsme sice pořízení dalšího psa, děti se snažily přinést do domu i další kočku. Měli jsme dvě, to jediné ze zvířat nám tehdy zůstalo, a tak jsme s manželem dalšího kočičího obyvatele doma nechtěli. Na to, abychom si vybrali nového pejska, nám zatím nezbýval čas.

Tehdy jsem šla z práce. Přidal se ke mně malý skotačivý pejsek. Vídala jsem ho v těch místech často. Myslela jsem si, že někomu patří, venčí se sám a pak se vrací domů. Pejsek ale tentokrát šel za mnou dál, než kdy jindy. „Copak? Kde máš pána?“ ptala jsem se, jako by mi pejsek měl odpovědět. V tašce jsem měla zbytek svačiny. V práci nebyl čas ji sníst. Přidřepla jsem k pejskovi a dala mu salám, který byl vložen do rozříznuté housky. Pejsek salám snědl a zajímal se o pečivo.

„To asi nebudeš.“ Mýlila jsem se. V pejskovi houska zmizela stejně rychle, jako salám. V tašce jsem měla i jablko. Zkusila jsem mu ho dát. Pochybovala jsem, že by se o jablko zajímal. Pejsek jablko očichal a snažil se ho zmocnit. Kousla jsem do jablka, aby se pes dostal snáze dovnitř. Pes sežral i jablko. Nechal se pohladit, a když jsem chtěla pokračovat v cestě dál, následoval mě.

„Běž domů,“ vybídla jsem ho. Zavrtěl ocáskem a šel dál vedle mě. Přivedla jsem pejska domů a v následujících dnech jsem se snažila najít mu ztraceného pána. Nikdo se nepřihlásil.

„Ten je toulavý,“ řekla mi pak paní pošťačka, která roznáší poštu po vesnici. Jako pošťačka znala všechny obyvatele, a tak jsem jí věřila. Pejsek dostal jméno Filip. V domě ale nemohl být, tam vše okamžitě zničil. Manžel mu udělal nádherný kotec před domem. Filip si ho okamžitě zamiloval. A my si zamilovali Filipa. Byl to moc milý a hodný pejsek. Za čas se ale ukázalo, že Filip jen tak bez pána není. Jeho jedinou majitelkou byla stará paní bydlící na konci vesnice. Sama pořádně nezvládala ani dům a zahradu, natož psa. A tak se pejsek často toulal, až jsem se ho ujala já. Když jsme s paní mluvili, jen mávla rukou: „Nechte si ho. Mě jen zatěžoval.“

A tak Filip zůstal u nás. A aby to paní nebylo líto, občas jsme jí přišli i s Filipem pomoct na zahrádce a kolem domu.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10