Náš chlupatý kamarád

Náš chlupatý kamarád, spíš bych napsala člen naší rodiny. Všechno začalo před 12 lety, když moje dcera v inzertních novinách našla inzerát, že jistá rodina nabízí štěňátka z vesnice. Tak se rozhodla, že si jedno pořídí. Svěřila se mi a já souhlasila. Na uvedený kontakt jsme zavolali a domluvili jsme se na tom, že je paní přiveze a dcera si vybere.

Byl to slavný den, když paní přijela a v košíku přivezla chlupaté pejsánky, vypadali jako barevná klubíčka, jedno bylo hnědé, jedno černé, další černé s bílou hlavičkou. Dcera si vybrala to úplně černé, pro ni to bylo nádherné štěně. Když přišel manžel domů z práce, tak se k jeho nohám motalo černé klubíčko, tak si to myslel v první chvíli, ale taky se do pejsánka zamiloval.

Dali jsme mu jméno Míša. Pejsek si v bytě rychle zvyknul, ze začátku ovšem musel s ním být každou chvíli někdo doma, aby nevyvedl nějakou lotrovinu, ale časem si zvykl, jenom na zvonek si nezvykl do dneška, jakmile někdo zvoní, tak je u dveří a svým štěkotem oznamuje, že je někdo u dveří. Je to perfektní hlídač, i když je malý, vydá za velkého hafana. Protože bydlíme v přízemí, a pokaždé, když se chtěl do našeho bytového domu někdo dostat, třeba podomní prodejci, tak stačilo, aby ho slyšeli a raději ani nechodili dále. Tak se u našich dveří nikdy neobjevili podomní obchodníci, kteří by cokoliv nabízeli.
Letos už oslavil s naší rodinou 12 let, a já se mu už několik let věnuji sama, občas ho manžel vyvenčí, dcera odrostla a odstěhovala se a občas nás navštíví a pejsek ji vidí rád. Je to vlastně, když se dcera odstěhovala a má svoji rodinu, další dítě, protože když chce, je tvrdohlavý jako mezek, ale zároveň je pozorný a hodný, i když už to nebývá tak často. To dělá to stáří. Doufám, že se mnou a mým mužem tu bude ještě dlouho, protože se stal právoplatným členem naší rodiny. Neumím si představit, co se stane, až tu nebude, ale nemůžu říct, že si dalšího pejska nepořídím, až ten okamžik nastane. Míša je náš druhý pejsek, po tom prvním byl s námi pouze krátce, jsem se půl roku rozhodovala, jestli si nějakého pořídit nebo ne, ale dcera mě nakonec ukecala.