Máme velkou malou radost - vnoučka Kubíčka na hlídání, rodiče mají zaměstnání, které jim neumožňuje starat se během pracovního týdne o čtyřletého ďáblíka. Vzhledem je to blonďatý modrooký andílek, ale jeho činy spadají spíše do kategorie čertovských nezbedností. Je to dítě hodně akční, neustále vymýšlí různé lumpárny. Jeden den s tímto „dárečkem“ vám popíšu a věřte, že vše je pravda...
Potřebovali jsme odjet na důležitou schůzku do pojišťovny, kde byla nutná přítomnost má i manžela. Poprosili jsme tedy dospělou dceru - tetu Kubíka o hlídání maximálně na hodinku. Měla hlídat samostatně poprvé. Po návratu jsme se nestačili divit. Hned za brankou na zahradu nás přivítala psí miska na vodu plná bahna. Děda ji zvedl a šel ji umýt. Ani nehudral - už jsme na takové malé lumpačinky zvyklí. Já zabočila za roh domu a strnula jak paní Lotová. Místo 20 květináčů s opečovávanými borovičkami ze vzácných semínek z dovolené stála na studni pyramida z květináčků a vedle velká hromada báboviček z hlíny. Chudinky rostlinky zmuchlaně vykukovaly kořínky či jehličkami z té spouště a na vršku trůnily tatínkovi angličáky ze sbírky obalené mokrou hlínou. Kousek dál se povaloval psí pelech vytažený z kotce a lůžkoviny z něj byly všude po trávě.
Zmohla jsem se jen na výkřik: „Kubo, kde jsi?!“ Provinilec už tušil, že je zle a pomalu se šoural z druhého konce zahrady. Přišel dědeček a upozornil mě, že je překlopený letní výběh pro minikrálíčka a morčátko. Vypukla panika. Přiběhla dcera a všichni se dali do hledání hlodavců, hrozilo riziko, že naše velké psice je samou láskou umordují. Králíčka jsme našli krčit se nedaleko pod smrčky, celý nešťastný a uslimtananý od láskyplných šelem. S morčetem to bylo horší. Snad hodinu nám trvalo, než jsme ho objevili s pomocí psů pod hromadou roští, kam se rozumně ukryl.
Zmohla jsem se jen na výkřik: „Kubo, kde jsi?!“ Provinilec už tušil, že je zle a pomalu se šoural z druhého konce zahrady. Přišel dědeček a upozornil mě, že je překlopený letní výběh pro minikrálíčka a morčátko. Vypukla panika. Přiběhla dcera a všichni se dali do hledání hlodavců, hrozilo riziko, že naše velké psice je samou láskou umordují. Králíčka jsme našli krčit se nedaleko pod smrčky, celý nešťastný a uslimtananý od láskyplných šelem. S morčetem to bylo horší. Snad hodinu nám trvalo, než jsme ho objevili s pomocí psů pod hromadou roští, kam se rozumně ukryl.
Během pátrací akce jsme postupně naráželi na další nepravosti. Rozmotaný elektrický kabel od čerpadla, vinoucí se jako had kolem terasy, byla maličkost. Ovšem jogurtem pomalovaný nový přívěsný vozík za auto málem způsobil dědečkův infarkt. Vnuk neušetřil ani vrata od garáže a dal naplno vyniknout svému malířskému nadání. Dědeček už nebyl v klidu, soptil jak Etna. Samozřejmě se zaměřil na osobu zodpovědnou za hlídání. Dcera se omlouvala, že vůbec netuší, jak to mohl stihnout za takovou chvilku. Vždyť ho měla u sebe v kuchyni na svačině - snědl koláč, vzal si jogurt s tím, že je hezky a sní si ho na terase. Ještě si říkala, jak je to hodné dítě a naše minulá vyprávění o zlobivém kloučkovi považovala za notně přehnaná. Když jsme jí například líčili, že během odpoledního spánku dokázal rozcupovat dědečkův oblíbený polštářek nebo vyšroubovat žárovky ze všech svítidel nacházejících se v ložnici v jeho dosahu, jen nevěřícně kroutila hlavou a bylo na ní vidět, že našim slovům nevěří. „Tak roztomilé dítě by přeci nic takového nevyvedlo!“ A to jsme jí ani nelíčili další klukoviny, například že pucoval babiččino čerstvě naleštěné auto hadrem od vazelíny, přeorganizoval dědečkův úložný systém v garáži natolik, že nemohl najít ani jeden ze svých mnoha svinovacích metrů a musel používat mé krejčovské.
Po celou dobu naší záchranné akce se Kubík snažil být pokud možno co nejvíc nenápadný. Nejspíš se inspiroval básní J.Wolkera Stanu se menším a ještě menším, až budu nejmenším na celém světě...
Forte - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz