To ráno bylo sice pod mrakem, a předpověď počasí nevěstila nic dobrého, ale přesto jsme se s klukama vydali na autobusové nádraží na pražském Černém mostě, odkud jezdí autobusy do Liberce. Jízdenku jsme měli koupenou již několik dní předem, jelikož jeden autobusový dopravce nabízí velmi výhodný balíček zpáteční jízdenky na autobus, plus vstupenky do zoo. Tento balíček stojí na dospělou osobu pouhých 200 Kč, a jelikož dětem ještě 3 roky nebyly, tak jely úplně zadarmo. Cesta proběhla bez problémů, a za hodinku už jsme vystupovali u libereckého terminálu MHD Fügnerova.
Za těch několik let, co jsem v Liberci nebyla, vyrostlo přímo u terminálu velké obchodní centrum, které nahradilo původní staré Tesco. Fajn, šli jsme dovnitř, abychom si koupili nějakou svačinu. Nakonec to vyhrály rohlíky, šunkový salám a jako zákusek tatranka. Ano, zdravá strava. Ale co, na výlet nejezdíme každý den :-). Nakoupili jsme tedy, během toho jsme stihli ztratit a znovu nalézt staršího synka, který se rozhodl prozkoumat obchod na vlastní pěst. Zaplatili jsme nákup, v trafice jsme si koupili jízdenky na tramvaj, a jelo se do zoo. Brzy jsme byli na místě, a synek se konečně dočkal vytoužených zvířátek.
Za těch několik let, co jsem v Liberci nebyla, vyrostlo přímo u terminálu velké obchodní centrum, které nahradilo původní staré Tesco. Fajn, šli jsme dovnitř, abychom si koupili nějakou svačinu. Nakonec to vyhrály rohlíky, šunkový salám a jako zákusek tatranka. Ano, zdravá strava. Ale co, na výlet nejezdíme každý den :-). Nakoupili jsme tedy, během toho jsme stihli ztratit a znovu nalézt staršího synka, který se rozhodl prozkoumat obchod na vlastní pěst. Zaplatili jsme nákup, v trafice jsme si koupili jízdenky na tramvaj, a jelo se do zoo. Brzy jsme byli na místě, a synek se konečně dočkal vytoužených zvířátek.
První větší zastávku jsme udělali u žiraf, kde se nejmladší člen výpravy rozhodl udělat do plínky velkou potřebu, bohužel tak velkou, že plínka neměla šanci :-). Šanci být čisté neměly po přebalení v polních podmínkách na klíně bohužel ani moje kalhoty, na nichž se po skončení celé akce skvěl výstavní hnědý flek. Ale taková maličkost mě přece nemůže rozhodit, a na ostudu jsme koneckonců docela zvyklí. Ostatní maminky vědí, o čem mluvím :-)
Pokračovali jsme dále, kolem slonů, velbloudů a zeber. U slonů jsme tedy udělali ještě jednu menší zastávku. Venku jsme viděli jen jeden exemplář, tudíž jsme se rozhodli, že se podíváme dovnitř, do pavilonu. Měli jsme s sebou kočárek naložený všemožnými věcmi, vážící dobrých 15 kilo, mladší syn byl v šátku, starší pobíhal okolo. Do slonince vede asi 15 schodů, ale co, rozhodli jsme se kočárek do schodů vynést. Odměnou za tu námahu nám byl pohled na prázdný sloninec a jednoho pracujícího uklízeče. Ale co, posilování je zdravé. Kočár jsme snesli zpátky dolů, a pokračovali v prohlídce zoo. Nejzajímavější část přišla stejně až ke konci, dole pod kopečkem, kde mají několik druhů opic a kočkovitých šelem. A taky zde jezdí vláček, který vás proveze celou dolní částí zoo. Taky jsme se svezli, starší syn byl nadšený, mladší jízdu v šátku prospal. Po projížďce jsme se šli podívat na slavné bílé tygry, synovi se také velmi líbili, a poté jsme šli dále do dětské zoo, kde je možný vstup mezi domácí zvířata, a jejich krmení granulkami. Také jsme si hrst granulek zakoupili, a společně se starším synem a miminem v šátku, jsme se statečně vydali mezi divou zvěř. Staršího ona statečnost přešla po několika vteřinách, ve chvíli, kdy se k němu svižným krokem vydala jedna z koz s úmyslem zjistit, co že to má za dobrotu v ručičce. Daník se rozběhl pryč, koza za ním. Asi po 5 metrech zakopl o vlastní nožky, upadl a upustil granulky. Koza byla spokojená, sežrala granulky a důstojně odkráčela. Malý měl v tu chvíli dětské zoo až po krk, dala jsem tedy zbývající krmivo jednomu kůzleti, a vydali jsme se k východu. Počkali jsme na tramvaj, dojeli na Fügnerovu a zašli jsme do obchoďáku na nanuka. Pak už přijel autobus, který nás odvezl zpět do Prahy.
Počasí bylo nakonec navzdory předpovědi poměrně příjemné, polojasno a okolo 20 stupňů. Už už jsme si chtěli v tramvaji směr Řepy, kde bydlíme, zanotovat staré známé "Sláva nazdar výletu, nezmokli jsme, už jsme tu". Ovšem jak jsme vystoupili z tramvaje, z nebe začaly padat nejprve jednotlivé kapky, během pár vteřin déšť zesílil, a po chviličce už na nás z nebe padaly provazy vody. Podotýkám, že celou dobu do toho svítilo sluníčko. Bydlíme asi 200 metrů od zastávky, a domů jsme přišli totálně zmáčení, za slunečního svitu, a s krásnýma fotkama snad té nejvýraznější duhy, jakou jsem v životě viděla. Nakonec to byl velmi příjemně strávený den.
slavuska -čtenářka
ChytráŽena.cz