Toto staré pořekadlo by mělo platit především v celé sféře služeb, ale ne vždy tomu tak je. Chci se s vámi podělit o nepříliš dobrou zkušenost z jednoho restauračního zařízení v našem malém městě.

Mám tři sestry a protože bydlíme každá v jiném městě, každoročně naplánujeme sesterské setkání, kdy společně doslavíme, oslavíme a předslavíme narozeniny, máme je hezky rozložené od července do října. Tak jsme se letos začátkem října opět sešly v jediné přijatelné restauraci, kde se dá slušně posedět či spíše v minulosti dalo. Při příchodu jsme si mohly v téměř poloprázdné restauraci vybrat místa podle libosti, po chvíli čekání se přiloudala číšnice s jídelními lístky a přijala objednávku. Příprava několika sklenek cinzana a sodovky trvala skoro deset minut a pak jsme zase čekaly na objednané jídlo. Uběhla další čtvrthodina a znovu přišla číšnice, že se kuchař moc omlouvá, ale nemůže pro jednu z nás udělat objednané palačinky, protože „nemá v kuchyni vajíčka“, tak takovou nehoráznost jsem už dlouho neslyšela, chtěla jsem se ozvat, ale sestry mě přesvědčily, ať to nechám být. Po obědě jsme si ještě objednaly kávu a k ní jablečný závin, světe, div se, jablečný závin zrovna došel, tak jsme se musely spokojit s okoralým medovníkem, který nám pro jistotu vylepšili kopcem šlehačky.

Přestože jsme v místnosti zůstaly skoro samy, obsluha si nás téměř nevšímala, špinavé nádobí se kupilo na stole, když jsme si chtěly doobjednat pití, musely jsme na sebe hlasitě upozornit. Třešničkou na dortu však byl závěr našeho hodování, při závěrečném placení jsme zjistily, že ona inkriminovaná palačinka byla klidně do účtu zahrnuta. Naštěstí jsme si toho všimly včas a dostalo se nám vlažné omluvy.

Odpoledne jsme si hezky užily, rozbalily dárečky a pěkně si popovídaly, ale v této restauraci nás hodně dlouho nikdo neuvidí. Dodatečně mě mrzí, že jsem se přece jenom neozvala, byla to taková kaňka jinak pěkného setkání.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10