Překvapilo nás, že všechny obchůdky a restaurace jsou zavřené. Pak jsme nad hlavami spatřili kroužit vrtulníky. Za chvíli jsme už věděli, která bije. Přímo naproti nám se objevil početný dav fotbalových fanoušků a chuligánů. Ten den zrovna hrál Baník s Opavou. Očekávalo se rabování a ničení všeho, co davu přijde do cesty. Chvíli jsme stáli jako opaření a sledovali, jak se dav přibližuje. Fotbaloví fanoušci byli veselí, někteří z nich měli obličeje maskované šálami v barvách Baníku a skandovali svá fotbalová hesla.
Najednou se vedle nás pootevřely dveře restaurace, u níž jsme zrovna stáli a jeden z číšníků špitl, ať jdeme rychle dovnitř. Raději jsme ho poslechli a šli se schovat. Skrze skleněnou výlohu jsme pak se zatajeným dechem pozorovali proudící dav. Všem nám zatrnulo, když se u výlohy jedna početnější skupinka zastavila, v jednu chvíli to vypadalo, že chtějí výlohu rozbít, naštěstí to však neměli v úmyslu a brzy pokračovali v cestě.
Vzpomněla jsem si na naše auto, které jsme nechali zaparkované nedaleko náměstí? Také jsem si uvědomila, že má opavskou poznávací značku? Mohli jsme však jen čekat, až fanoušci projdou. Když se tak stalo, hned jsme se šli podívat na naše autíčko. Naštěstí bylo úplně v pořádku, neutrpělo jediný škrábanec. Nasedli jsme do něj a uháněli domů. Večer jsme se pak ze zpráv dozvěděli, že Baník vyhrál.
Byli jsme rádi, že fotbaloví fanoušci se tentokrát chovali spořádaně a hlavně, že naše autíčko svého řádění ušetřili. Kéž by tomu tak bylo vždy, i tehdy, když se Baníku na fotbalovém hřišti nedaří. Vyhrávat je krásné, ale člověk by se měl naučit přijímat i prohry.
Ema K.
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz