Chtěla bych se s vámi podělit o naše starosti a radosti s našimi třemi kočkami. Ze začátku jsme ani vlastně neplánovali mít kočku, protože sousedi o šest domů vedle mají dva lovecké psy a bohužel psi nám už dvakrát kočku zakousli.

A nejen nám. Bohužel co vím, koček zakousli celkem šest během roku. Už na ně byla navíc podaná stížnost, ale nikdo s tím nic nedělá. Často slyším hádky, že jestli ještě jednou někomu zakousnou kočku, tak psy otráví. Sice chápu, že to lidem vadí, ale nejhorší na tom je, že ti lovečtí psi jsou na kočky přímo cvičení. Máme to i natočené na videu, jak majitelé psů přímo psy vybízí. Volají na ně: „Kočička, chyť!“ No nevím, co chtějí ostatní dělat, ale mně už ta jejich výchova leze krkem. Co byste dělali vy? Ale abych neodbočovala od tématu. Chci hlavně napsat, jak jsme přišli k našim kočkám.

První naše kočka k nám přišla tak,  že po cestě jsem našla malé kotě. Myslím, že mu mohl být maximálně měsíc. Bylo pohublé a ani nechodilo. Vzala jsem ho domů, že ho později někomu dám. Asi měsíc jsem ho krmila stříkačkou mlékem pro kojence a kotě se z toho rychle dostalo. Díky tomu mu přestal průjem a pěkně se zakulatilo :)        
                                                                      
Jenže časem jsem se do kotěte zamilovala a zůstalo u nás. Díky takové péči je kočička strašně přítulná a mazlivá. Naše druhá kočka k nám přišla tím stylem, že chovatel perských koček se všude okolo ptal, jestli nechce někdo kotě perské kočky zadarmo. Důvod byl ten, že se jim nehodilo do chovu a nemohlo dostat PP. Nikdo ho nechtěl, tak jsme si ho vzali, protože jinak by kotě asi mělo špatný osud. Později, když byla kočka dospělá, trpěla epilepsií, je zakrslá a asi měla zlomenou nohu, která jí špatně srostla a kulhá.        
                                                   
Třetí kocour je též od toho samého chovatele. Taky se narodilo kotě s vadami a nikdo ho nechtěl, a tak je zase u nás. Chudinky kočky. Když mají vadu a nikdo na nich nevydělá, tak je cpou lidem zadarmo. A tak máme kočky tři. Ale....  
                                                                                                          
Máme napůl i tak čtvrtého kocoura. Ten se k nám nastěhoval, když jsme dávali na terasu zbytky pro slepice, které si pak brala sestra pro své slepice. Cizí kocour to chodil vyjídat a už u nás zůstal. Sice domů k nám nesmí, protože se nesnese s naším kocourem, ale má domeček venku a je s námi už přes rok. Je to mohutný velký černý kocour. Ale co, slepicím to jistě nevadí, že to nejlepší vyžere cizí kocour :)