Naše malé dobrodružství na Kypru

Minulý rok v dubnu jsme strávili se synem a babičkou krásný týden v letovisku Paphos na Kypru. Po příletu nám delegátka oznámila, že budeme ubytovaní v jiném hotelu, než máme objednáno, v hotelu, který se nacházel na druhém konci Paphosu, asi 25 km od toho původního.

Na nový hotel jsme si ovšem nemohli stěžovat, ubytování i jídlo bylo vynikající. Asi pátý den pobytu jsme se rozhodli, že se pojedeme podívat na náš původní hotel, kde jsme měli bydlet. K dopravě jsme zvolili místní autobus, jelikož jedna jízda stála 1 euro a celodenní jízdenka sympatická 2 eura.

Síť autobusů zde mají velmi hustou, samé bezbariérové vozy jsou na rozdíl od Prahy samozřejmostí. Téměř po hodině jízdy jsme dojeli k hotelu, kde jsme měli být původně ubytováni. Jelikož ihned po výstupu z autobusu začalo pršet, okoukli jsme rychle hotel a utíkali jsme se schovat do nejbližšího obchodu. Nakoupili jsme pár suvenýrů, a čekali. Déšť po chvíli ustal, a my se vydali na zastávku autobusu.

Čekali jsme už asi hodinu, autobus stále nikde, opět začalo pršet, stáli jsme tam s mnoha lidmi namačkaní v přístřešku. Já měla v šátku asi ročního synka, už byl pěkně těžký, a hlavně už se mu to pranic nelíbilo. Na zem jsem ho dát nemohla, jelikož v té době ještě nechodil. Brzy začaly kolem jezdit taxíky, a řidiči pokřikovali, ať nastoupíme, že řidiči autobusů stávkují, a ten den už nevyjedou. Zdráhali jsme se tomu uvěřit, řekli jsme si, že půjdeme kousek pěšky, a uvidíme, co se bude dít. 25 km od hotelu, s 11,5kilovým nechodícím dítětem v šátku, bez kočárku, s 10 eury v kapse, přičemž taxi do hotelu stálo 20 eur.

Když jsme ušli asi 2 kilometry, bylo nám už jasné, že se žádný zázrak nestane, že autobus už zkrátka nepřijede, kolem nás jezdily desítky taxíků. Naštěstí jsme po chvíli narazili na postarší anglický manželský pár, který potřeboval do přístavu (4 km od našeho hotelu). Domluvili jsme se tedy, že se na taxi složíme, do přístavu to stálo 15 eur, dali jsme tudíž každý 7,5 euro a jelo se. Po 15 minutách jsme už vystupovali v přístavu, odkud jsme ty zbývající 4 kilometry celkem v pohodě došli, cesta vedla po příjemné promenádě u moře. Naštěstí už opět svítilo sluníčko. Sice to nebyl zrovna příjemný zážitek, na druhou stranu ale máme na co vzpomínat. A jediné štěstí, že na Kypru nejsou povinné dětské autosedačky, jinak bychom museli jít asi opravdu celou cestu pěšky..., večeři bychom asi nestihli :-).

Kypr je kouzelný, třetí největší ostrov ve Středozemním moři, nachází se jižně od Turecka. Hlavním městem Kyperské republiky je Nikósie, která je, stejně jako celý ostrov, rozdělena Demarkační linií na řeckou a tureckou část. Většina turistických letovisek leží na řecké části ostrova, neboť turecká část není pro turisty úplně nejbezpečnější. Ne že by se tam válčilo, nebo se tam záhadně ztráceli turisté, ale panuje tam prakticky bezvládí, a jak nám říkala delegátka, kdybychom si na řecké straně chtěli půjčit auto s tím, že jedeme do turecké části, nepůjčili by nám ho. Mezi nejznámější letoviska patří Agia Napa, Larnaka, Limassol. Paphos, který jsme navštívili, je sice menší, ovšem o to malebnější letovisko v jihozápadní části Kypru, asi 60 km od Limassolu. Vnitrozemím Kypru se táhne pohoří Troodos, jehož vrcholky dosahují téměř 2000 metrů, nejvyšší hora se jmenuje Olympos, a měří 1952 metrů.

Kypr je také známý jako ostrov, u jehož břehů se z mořské pěny zrodila bohyně lásky - Afrodité. Místo, kde se tak stalo, je nedaleko Limassolu, jmenuje se Afroditina skála, bohužel jsme neměli tu čest ji navštívit, snad se poštěstí příště!