V tuto chvíli nastal však další problém. Jakou rasu? Fenečku nebo pejska? Co jsme však věděli, byla barva budoucího psího společníka. Bude to pes bílé barvy! Začali jsme pročítat inzeráty, a zaujal nás inzerát paní ing. Martiny Němcové, které jsme pak zavolali, a od ní získali první informace o této rase, kterou chová dodnes. Tak jsme se domluvili, že to bude ideální pejsek do naší rodiny, kde jsou už ne zcela malé děti. Tohoto rozhodnutí jsme nikdy nelitovali.
Když jsme si dojeli pro štěňátko, byli jsme překvapeni jejich krásou a temperamentem. Vybrali jsme si pejska Bena. Jeli jsme pro něj všichni vlakem - i s dcerami. Ta radost v těch dětských očích byla nepopsatelná. Dcery zároveň tímto naším rozhodnutím získaly lásku k pejskům i ostatním zvířátkům, což je do života velká deviza! Když jsme byli zaneprázdněni prací a různými povinnostmi při chodu domácnosti, tak se Benovi vzorně věnovaly, aby nepocítil samotu. Pěkně si s ním hrály, a za odměnu je měl moc rád, stále za nimi chodil, kam se jen pohnuly...
Ale i při sebelepší péči pejsek nemá tak dlouhý život, jako my lidé. Ve 13 letech odešel na věčnost. Opět jsme začali s manželem přemýšlet, zdali si pořídíme opět pejska. A protože nám bylo po pejskovi moc smutno, tak dlouho jsme se nerozmýšleli. Rozhodnuto bylo i o rase. Opět jsme zavolali naší paní chovatelce Martině, a k našemu překvapení měla zrovna narozené štěňátko, které nemělo ještě ani jméno. Zamluvili jsme si ho, a dokonce jsme si pro něj mohli vybrat i jméno! Úkolem jsme pověřili své už dospělé dcery, které se rozhodly pro jméno Chip. Nahlásili jsme to Martině, a ta se postarala o zápis.
Pro tohoto pejska už jsme jeli s jednou našich dcer autem. Když jsme přijeli k Martině, uviděli jsme dvě štěňátka bolonáčků, každé bylo z jiného vrhu. To větší byl Chip. Když jsme jej doma pustili, tak hned se porozhlédl po svém novém domově. Tesknil asi jeden den, a na druhý už se choval, jako by se u nás narodil! Opět začalo být u nás veseleji.
Čekali jsme do jeho 1. roku, zdali bude uchovněný. Když byl zbonitován, tak jsme s manželem začali přemýšlet i o fenečce do páru. Tato myšlenka se začala realizovat. Zase se volalo Martině, ale protože tentokrát neměla fenečky vhodné k Chipovi, který má těsný předkus, tudíž fenečka musí mít zoubky v pořádku, tak jsme čekali na další vrh. Asi po půl roce jsme se dočkali, a narodila se fenečka, které paní chovatelka dala jméno Marilyn. Marilyn se zoubky vyvíjely v pořádku a bylo jasné, že se stane naším dalším psím společníkem.
Jeli pro ni tentokrát manžel s dcerou autem do Olomouce, kam ji Martina dovezla. Po příjezdu k nám tesknila asi 2 dny, potom už se začala vybarvovat. Žádný jiný pes nevymýšlel tolik lumpáren jako ona. Nesčetněkrát nás natolik rozesmála, že jsme zapomněli i na běžné starosti. A protože vyrůstá do krásy, tak jezdíme na výstavy, kde sklízí zatím úspěchy.
Naši pejsci dostávají vše, co pes, který má být zdravý a krásný může dostat. Počínaje krmivem a psí kosmetikou, konče naší láskou. Protože už s tímto plemenem nějaké zkušenosti mám, plemeno mohu jen doporučit. Jsou to velice učenliví pejsci, domácí klauni, protistresoví a hodně přítulní a dokáží člověka dostat z chmurných chvil.
Anicka59 - čtenářka
ChytráŽena.cz