Naše stravování v Bulharsku

Loni v září jsme se s přítelem chystali na dovolenou. Já chtěla jet někam, kde jsem ještě nebyla, a tak jsme se nakonec rozhodli pro Bulharsko. Prozřetelně jsem si sebou vzala i něco k jídlu, ačkoli mě přítel informoval, že je tam levno. Ale já chtěla mít jistotu, tak jsem část svých křeččích zásob zase vypakovala, ale část zase pečlivě zabalila. Jsem totiž vegetariánka a tak mám ve stravování krapet problémy.

A tak jsme se vydali na letiště. Můj první let. Cesta trvala jen hodinu a tak jen jsem se rozkoukala že už jsme v nebesích, už podávali jídlo. Nečekala jsem, že to bude na deset dní naše poslední pořádné. Když jsme se druhý den vyspali, vydali jsme se na snídani, měli jsme švédské stoly. Čekala jsem větší výběr, ale co. Po ochutnání to bylo horší. Vajíčka na tvrdo nedovařená, salám prý prazvláštní chuti, lákavě vypadající sýry také nepoživatelné. Tak jsme každý den k jídlu měli to samé. Já podivnou veku (někdy se v míse našla i plesnivá) s máslem, sýrem, okurkou a rajčetem. Přítel jinou podivnou veku s máslem a medem. Měla jsem každé ráno deja vu. Až na poslední 3 dny nám dali melouna. Ten byl jediný dobrý.

Po dopoledním koupání jsme se vydali na obhlídku místních „supermarketů“. To čím Bulhaři nazývají supermarkety, tomu se u nás říká večerka na rohu. Marně jsme hledali kousek pečiva. Když už nějaké měli, tak veku. Nakoupili jsme jídlo, abychom přežili do večera a těšili jsme se až si večer zajdeme na večeři do restaurace.

Večer jsme hledali restauraci, kde se najíme oba. Po cestě nás do svých restaurací lákalo asi milion lidí. Mají totiž u každé restaurace a diskotéky lákače, kteří vás neustále přemlouvají, ať jdete zrovna k nim. Což nám už po chvilce lezlo na nervy. Nakonec jsme vešli do restaurace, která vypadala útulně. Objednala jsem si těstoviny se špenátem a sýrem, přítel pizzu. No nebudu to prodlužovat. Bylo to nejhorší jídlo v mém životě. Těstoviny neuvěřitelně zapáchaly a stejně hrozně i chutnaly.Tak jsem si objednala hranolky, na nich přece nemůžou nic zkazit. No mohli. Přinesli mi asi 5 hranolek, politých divnou majonézou. A ještě studené. Pizza také nic moc.
Druhý den si dal přítel u stánku gyros. Sice mu chutnal, ale měl z něj zánět střev ještě měsíc. Po návratu šel k lékaři a mohl jíst jen rýži a mrkev. To se mu to ale vyplatilo, že? Až pátý den dovolené jsme našli krámek, kde měli tmavý chléb.A dobrý! Do té doby jsme přežívali na mých slabých zásobách (a jak přítel litoval, že mi zásoby sebou vymlouval) V krámku měli i české paštiky a tavené sýry a tak jsme tam chodili nakupovat přes celé letovisko každý den. Párkrát jsme ještě zkusili jít někam na jídlo, ale pokaždé to dopadlo obdobně. Pizzu v Bulharsku zkrátka neumí, ceny také nebyly tak nízké jak všichni říkali a já byla živa jen na šopském salátu. Ten naštěstí uměli (ale také ne všude). No a pak jsme objevili naši oázu. Mc´Donalds. Tam měli naštěstí jídlo stejné jako u nás.
Jindy jsme dostali v alkoholovém koktejlu mrtvé vosy. Takže ochutnávání lákavých koktejlů nás taky přešlo.

Jak jsme zjistili později, podobné problémy měli i naši sousedé. Jak ty zažívací, tak zkušenosti s jídlem. To nás dokonce spřátelilo. Pak jsme spolu našli i restauraci, kde vařili dobře. To už ale bylo na konci dovolené a kromě mě byli všichni marod a jíst stejně nemohli. Aspoň jednou se mi vyplatilo, že nejím maso, ono z těch salátů se nedá moc chytnout žádný střevní bacil. Dodnes nevím jestli tak hrozně vařili všechny restaurace, nebo jsme měli jen my takovou smůlu. Nicméně chválu na jídlo jsem neslyšela odnikud.

Dovolená byla ale jinak krásná. Ale pro příště víme, že do Bulharska jen do apartmánu s vlastní kuchyní. A plus to také mělo, přítel kvůli nechtěné dietě zhubnul 5 kilo 