Naše známá veverka s oříškem

Ano, hádáte správně, jedná se o naši velmi dobře známou veverku. Teď na podzim je vidíme víc a víc a většinou si v tlapkách nesou oříšek, nebo nějakou jinou potravu, připravují se tak na zimu. Veverky jsou jedny z mála zvířat, volně žijících, které důvěrně znají lidé i ve velkých městech.  Některé dokonce zahodily svoji plachost tak, že když se Vám poštěstí, budou Vám žrát i z ruky.

Veverka obecná je domácí druh, který se vyskytuje v celé střední Evropě. Uvidíme ji nejen na jehličnatých a listnatých stromech, ale také v parku a stále častěji i na našich zahrádkách, a to proto, že zkrátka v blízkosti lidí se jí moc daří.

Veverky se živí oříšky, bukvicemi, semeny a různými dužnatými plody, ale jsou to také všežravci, kteří nepohrdnou kůrou, houbami, červy, a bohužel vzácně také vejci, nebo dokonce i mláďaty ptáků. Teď na podzim si trvanlivou potravu, což jsou právě zmiňované bukvice a ořechy, schovávají jako zásobu na zimu. Mají různé druhy úkrytu, buď si je zahrabávají do země, nebo si je uloží do vidlic větví a také do puklin kůry stromů. Protože mají výborný čich, není pro veverky problém v zimě onu potravu najít, i když se nachází třeba pod 30cm pokrývkou sněhu. Občas ale přeci jen zapomenou, semena pak na jaře vyklíčí a tak veverky výrazně přispívají k omlazení lesa.

Veverka je samotář, v hnízdě i mimo něj tráví čas většinou sama, naopak když je čas rozmnožování, což je na přelomu zimy, z jara nebo i v létě, tak jsou páry spolu, mláďata se pak narodí zhruba po necelých osmi týdnech.

Srst veverky obecné se liší v různých regionech. Pro západní a střední Evropu je typická zrzavá barva, na severovýchodě pak přechází na čistou šedivou. V některých oblastech se pak vyskytují zrzavé i černé veverky. Pro otevřené listnaté lesy jsou typické veverky se zrzavou srstí, naopak v jehličnatých, chladných a tmavých lesích převažují veverky se srstí hnědočernou.

Veverka je dokonalý akrobat. Skočit pro ni vzdálenost čtyři až pět metrů není problém. Používá totiž ocas jako kormidlo a řídí tak let i dopad.

Co se týká obydlí, je veverka docela náročná, ne jedno, ale naráz až osm obydlí, které střídavě používá. Hnízda mají minimálně dva otvory a díky silným stěnám jsou dokonale chráněná před vodou a chladem, poskytující tak veverkám dokonalou ochranu. Pokud jsou hodně velké mrazy, veverky zůstávají v teple hnízda a vyčkávají na příhodnější venkovní teplotu.

Na fotografiích jsem veverku zachytila právě ve chvíli, kdy si nesla v tlapkách oříšek, jakmile zjistila, že ji fotím, prvně na mě koukla, zapózovala, a pak i s oříškem utekla..., asi do hnízda.