Nášup, dvě novely z docela nedávných časů

Název knihy: Nášup

Autorka: Táňa Kubátová

Nakladatel: Taťána Kubátová

Rok vydání: 2009

Počet stran: 176

Rozměry: 133x207 mm, 280g, vázaná

Cena: 189 Kč

 

Hříšní

Radce je právě třicet, když pálí mosty za svým dosavadním životem a odchází z města. Na venkově ji čeká zajímavá práce a poznávání řady svérázných místních obyvatel. Se zdejším obvodním lékařem se spřátelí natolik, že se mu stane důvěrnicí při řešení problémů v jeho partnerském vztahu. Dlouho vše nasvědčuje tomu, že mezi nimi zůstane pouhé přátelství...

 

Nesmělí

Martina se spolu s babičkou stará o syna své sestry, která před rodinným životem dala přednost herecké kariéře. Ve svém deníku líčí Martina úsměvné i vážné příhody odehrávající se v jejím okolí. Posteskne si v něm také na malou příležitost najít na vesnici vhodného partnera. Když zapisuje seznam všech zdejších zcela nepřijatelných mužů, netuší, že jeden z nich je přesto tím pravým.

 

 

O autorce:

Táňa Kubátová je osvědčenou autorkou románů, jejichž hlavními hrdinkami jsou ženy kolem třicítky, které momentálně žijí bez partnera. U některých za jejich samotu může náhoda, jiným život bez závazků plně vyhovuje. Každopádně žádná z nich nepovažuje svoji sólovou existenci za důvod k chmurám, depresím či pocitu prázdnoty. Když se na scéně objeví vhodný nápadník, mnohdy v něm vidí spíše nevítaného narušitele svého vnitřního klidu než rytíře na bílém koni a šlechetného zachránce ze spárů osamění. Proces vzájemného slaďování postojů obou hlavních hrdinů je vykreslen bez kýčovitého sentimentu, ale naopak s humorným nadhledem. V závěru příběhu čtenářka často nezaslzí dojetím, ale spíše se od srdce zasměje.

 

Nášup je v pořadí šestnáctým autorčiným titulem.

 

Ukázka z novely Nesmělí

 

Já jsem musela dopoledne ještě na poštu. Když jsem se vracela domů, potkala jsem Kubu lítat se skupinkou kluků, plně zaujatého hrou, takže mě jen zběžně vzal na vědomí.

Doma jsem pak otevřenými dveřmi do síně nechtíc zaslechla z kuchyně kus rozhovoru.

„Opravdu ne, paní Sojková,“ pravil doktor.

„Ale strávit celého Silvestra zalezlý nahoře? To přece není možné,“ namítala babička.

„Nebude mi to vadit.“

„Ale nesmysl. Podívejte se, pustíme televizi, něco k ní sezobneme, nalijeme si víno a o půlnoci si připijeme. Nic zvláštního to nebude, ale aspoň budeme pohromadě.“

„Vaší vnučce by to asi nebylo příjemné.“

„Ale proč? Vždyť vy jste takový tichý. Proč by jí mělo vadit, že s námi sedíte?“

„Jsem jí protivný, nesnáší mě. Toho jste si ještě nevšimla?“

„Ale to ona je jenom stydlivá před neznámým člověkem.“

„Není to jen tím.“

Skřípala jsem zubama. Babička vůbec nebere v potaz, že Kuba zvadne nejpozději v deset, ona sama nevydrží o moc déle, ostatně jako každý rok, a o půlnoci tu budeme jen my dva bdělí. Právě my dva! Tak to teda ne!

Vyšla jsem ven a při návratu do domu jsem pořádně bouchla dveřmi.

„To jsi ty, Kubíčku?“ zeptala se babička.

„Ne, to jsem já,“ volala jsem. „Kubíka jsem potkala s klukama. Babi,“ oznámila jsem jí. „Na Silvestra zaskočím do Babylonu. Ale neboj, půjdu až kolem desáté, až vás dva uložím. Jak vás tak oba znám, stejně dýl nevydržíte.“

Babička za mnou vyšla do síně.

„Já myslela, že budeš letos doma.“

„Ale jasně, když vydržíte do půlnoci, nikam vám neuteču a budu s vámi do půlnoci. Ale jak říkám, známe se.  Ostatně, co byste se přemáhali. Klidně si můžem ťuknout v těch deset, vy pak půjdete hajat a já flámovat.“

Babička se nevzmohla na rozumný protiargument.

„Chtěla jsem pozvat na televizi i pana doktora,“ řekla.

„Jen si ho klidně pozvi, aspoň nebudeš koukat sama. Víš, že Kuba vždycky otravuje a nebaví ho to, takže nejspíš zas budeme někde v koutě mastit Černého Petra. Uznej, že po dvou hodinách karbanu si kousek toho Babylonu zasloužím.“

Když jsem šla po schodech do svého pokoje, říkala jsem si, že mám asi přece jen po Haně kousek hereckého talentu. Byla jsem si totiž skoro stoprocentně jistá, že ani jeden ani druhý nepoznali, že vím, že doktor celý náš rozhovor slyšel.

Televizi jsme zapli asi v osm. Doktor se dostavil, byl usazen do křesla, babička do druhého a my s Kubou na gauč. Jak jsem správně předpokládala, Kuba se začal brzo nudit a chtěl konverzovat. Nijak mi to nevadilo, program nebyl nic moc.

„Ta vypadá jako máma Luciny,“ komentoval Kuba jednu herečku.

„Kdo je Lucina?“ zajímala jsem se.

„Jedna holka ze třídy.“

„Jo, vidíš, a co Katka, jak ta se má?“ vzpomněla jsem si na jeho prázdninovou lásku.

„Pf,“ odfrkl. „To je mi úplně jedno, kačena jakási.“

„Ale, snad jste se nepohádali. Taková hezká holka.“

„Hezká možná, ale blbá. Slíbila, že se mnou půjde bruslit, a pak si šla se Smolíkem. Za jedno jabko. Dovedeš to pochopit?“

„Příště půjde třeba s tebou.“

„Já na ni kašlu. Příště se mnou půjde Lucina. Ta by se mnou šla vždycky. A zadarmo.“

Musela jsem se kousat do rtu, abych nevyprskla. Bylo to přece kouzelné, jak jinak vyzní ty věty v osmi a jak by vyzněly o deset roků později.

S očima do škvírek jsem se podívala na babičku. Tvářila se zcela normálně. No jo, ona už je na takové dvojsmysly stará.

Ale nemohla jsem nezachytit doktorův pohled. Smál se, ústy i očima, a díval se na mě.

V té chvíli jako by mě šlehl bičem a úsměv mi okamžitě ztuhl. Vzápětí i jemu, ale nepřestával se na mě dívat. Dostala jsem strach nebo co to bylo a musela jsem hrozně zblednout. Rychle jsem odvrátila oči.

„Kubo, nechceš donést Černého Petra?“ vypravila jsem ze sebe.

 

Knížku Nášup zakoupíte v každém slušném knihkupectví. Také si ji spolu s dalšími autorčinými tituly můžete objednat v internetovém obchůdku na stránkách Táni Kubátové. Při objednání dvou a více knih na dobírku nebo při platbě předem nebudete platit žádné poštovné.

 

Veškeré informace o autorce a jejích knihách najdete na stránkách zde

Čtěte také: Abstinentka zvládne nevšímavost muže s humorem