Také jsou pro vás ranní chvíle, než děti odejdou do školy, těmi nejvíce adrenalinovými z celého dne? A chtěli byste, aby to bylo jinak? Možná stačí málo – nechat školákům více odpovědnosti a nevysílat k nim tolik příkazů, zákazů a doporučení. Stejně je většinou nevnímají…

Koukej konečně vstát, přijdeš pozdě do školy! Čistila sis zuby? Teď dopisuješ úkol?! Máš svačinu… pití… ořezané tužky…? A věci na atletiku máš? Okamžitě si natáhni čepici, je pod nulou!

Podobné věty lze asi po ránu zaslechnout v mnoha českých domácnostech, kde se děti vypravují do školy. Vzduchem létají příkazy, zákazy a doporučení (v lepším případě), v napětí jsou děti i rodiče. To ale není nejlepší start do nového dne. Přitom to jde i jinak, jen je třeba trošku rezignovat na vlastní pocit důležitosti a dopřát dětem více pravomocí. Naučí se tak samostatnosti, zodpovědnosti a školní rána budou hned pro všechny příjemnější.

Příjemně, stručně a jasně

Zkuste si představit, že jste průvodce na turistickém zájezdu a potřebujete, aby všichni klienti byli ráno včas u autobusu… Prostě své miláčky hezky přivítejte do nového dne a pak jim stručně sdělte: Je půl sedmé. V 6.45 je snídaně a v 7.10 se odchází do školy. A dál už neříkejte ani slovo. Žádné narážky na zuby, nic o ustlaných postýlkách, žádné další připomínání. Možná můžete utrousit poznámku – a na nic nezapomeňte.

Kdo má pod čepicí?

Raději se kousněte do rtu, ale snažte se nevypustit z úst tu okřídlenou větu – Koukej si vzít čepici, nebo nastydneš… Vaši školáci přece nejsou tříleté děti. Už dobře vědí, že mrznoucí uši jsou nepříjemná věc. Čepice mají krásné, určitě se za ně nestydí, a jistě už vědí, kdy je jim zima, a kdy ne. Zvykla jsem si nenutit dětem čepice. Jenom se zeptám, zda vědí, kolik je venku stupňů, a zda je opravdu vhodné jít bez čepice. A konečné rozhodnutí už nechám na nich.

Individuální objednávka svačiny? A proč ne?

Nechte si od dětí ještě večer říct, co by si rády odnesly druhý den do školy ke svačině. Vědět, na čem si které dítě pochutná, je přece lepší než odpoledne vyhazovat nedojedené jídlo. Samozřejmě pokud má potomek přiměřené požadavky – coca-cola a hranolky mu pochopitelně neprojdou…

Včas stanovte deadline

Osvědčilo se mi určit předem datum, do kterého mi děti sepíšou seznam obalů na sešity a knihy. A taky seznam všech pravítek, kružítek, mikrotužek… Ráda jim vše koupím. Pokud na něco zapomenou, dám jim peníze. Ať už si zařídí vše ostatní samy.

Každý svého štěstí strůjcem

A tady je její další tip: Místo toho, abyste večer děti zahrnovali výčitkami, že si neuklidily to a to, a nesplnily své povinnosti, zkuste jenom v klidu konstatovat: V 19.30 hod se pouští, čte nebo poslouchá pohádka. Kdo nebude mít všechno hotovo, má smůlu.

Úkoly se zvládnou i bez nucení

Děti samy dobře vědí, že když nechávají úkoly na poslední chvíli, nebo od nich odbíhají, je to jen zbytečné zdržování, takže je do úkolů nenutím. A pokud je venku hezky teplo, anebo konečně napadne sníh, dávám přednost trávení času s dětmi venku. Když se vyběhají, v klidu si pak úkoly udělají.

Diplomacie místo zákazů

Velmi se mi osvědčilo rozhodnutí méně zakazovat. To se stejně nikomu nelíbí. Ani mně, ani dětem. Ono to i ošklivě zní: Nedělej to. Nelez tam. Nekřič… Mnohem lépe se poslouchá: Pojď, zkusíme to spolu. Za ruku to půjde lépe. Mluv trochu tišeji…
Ten rozdíl asi nejlépe vyjadřují následující věty: Neber si do školy to auto, ztratíš ho! Lepší je přece říct – Opravdu už tě to auto omrzelo, takže klidně riskneš, že se ti ve škole ztratí? A rozhodnutí už nechám na dětech...