Vzkříšení legendy na Prima ZOOM:

15. dubna roku 2019 došlo k požáru pařížské katedrály Notre-Dame. Z části stavby nakonec zůstala jen ruina, a tak bylo jednoznačné, že bude nutná identická rekonstrukce. Výzkumníci se nejdříve museli zbavit stovek tun materiálu, který se na podlahu vysypal z klenby. Tyto pozůstatky pak museli pečlivě protřídit. Zároveň zkoumali veškeré materiály, ze kterých je katedrála postavena. V době výstavby v 60. letech 12. století Notre-Dame ve všech směrech inovovala, aby překonala předchozí katedrály. Svou velikostí a výškou zajistila vstup architektury do nové éry. Klenby totiž byly ztenčené tak, aby překonaly výškový rekord. 

Po požáru vědci zkoumali, zda mohou některé původní materiály, které nebyly úplně zničené, při rekonstrukci znovu použít. Nejdříve se zaměřili na klenáky, které se používají k vyzdívání kleneb. Aby klenby držely a nezřítily se, používaly se během výstavby také dřevěné konstrukce. Zářezy od těchto konstrukcí by mohly vědcům pomoci zjistit, jak byly klenáky seřazeny. K jejich správnému umístění jim zároveň pomůže vytvořený 3D model. Během rekonstrukce je nakonec rozhodnuto, že budou staré klenáky nahrazeny novými, které však budou vytesány podle stejného vzoru jako ty středověké. Nová klenba bude díky tomu identická. Architekty však čeká i nadále ještě velmi mnoho těžké a detailní práce.

V roce 2019 postihl pařížskou katedrálu Notre-Dame ohromný požár. Vzhledem k tomu, že její velká část byla zničena, muselo se začít s identickou rekonstrukcí. Poté, co vědci zjistili, jak obnovit klenby, začali zkoumat jejich podpěry. Ty měly systém proudění sil, jenž architektům ve 12. století umožnil ztenčit stěny a vytvořit velké otvory, které propouštěly světlo. Materiály v podpěrách pak byly spojeny maltou. Při požáru vznikly v maltových spárách praskliny, což však bylo dobré znamení. Chránily totiž celistvost kamenných bloků. Při rekonstrukci tedy architekti nepoužijí na spáry cement, ale maltu, jak to udělali jejich předchůdci. 

Během stavby pak byla do katedrály umístěna také kovová konstrukce. Notre-Dame byla první gotická katedrála, kde se masivně používalo železo. Architekti používali malé kovové spony, které napomáhaly ke stabilizaci stavby a zabraňovaly posunům. Krov, který zajišťuje ochranu stavby, při požáru ohořel, a tak se ho vědci rozhodli znovu nahradit dřevem. Původní konstrukce musela být hlavně odolná proti větru, a zároveň kompatibilní s tenkými stěnami. Stejným způsobem tedy bude budoucí dřevěný krov reprodukován, a to z vysokých štíhlých dubů. Stavba tím tak bude přestavěna co nejblíže původnímu designu.

V roce 2019 zachvátil katedrálu Notre-Dame požár. Z části stavby zbyly jen trosky, a tak bylo jasné, že bude nutná identická rekonstrukce. Kromě kleneb či podpěr si však vědci musí poradit i s prostorem, světlem a akustikou. Architekti chtějí zároveň přestavět věž, která se během požáru zřítila. Ještě předtím však musí prozkoumat pevnost základů, kvůli čemuž je nutné vytvořit výkop v podzemí katedrály. Jakmile bude potvrzena stabilita podloží, bude postaveno vysoké lešení. Následně může být zahájena stavba věže. Po jejím zhotovení pak bude ještě doplněna stojícími sochami, které jsou mezitím uloženy v jednom z pařížských muzeí. 

Vitráže v oknech po požáru zůstaly celé, ale musí se důkladně očistit kvůli usazeninám. Restaurátoři se pak snaží důkladně vysát veškerý prach, který celou katedrálu zatemnil. Kromě vysoké věže a světla přišla Notre-Dame kvůli požáru také o svou akustiku. Rozptyl zvuku je totiž založen na rovnováze mezi objemem prostoru a kamenem. Specialisté na zvuk se proto snaží o jeho obnovu. Během archeologických vykopávek v katedrále byl pak nalezen olověný sarkofág, který by mohl pocházet ze 14. století. Zároveň byly objeveny fragmenty soch ze 13. století, což je obrovský úspěch. Jakmile však fáze vykopávek skončí, bude dobrodružství vědců pokračovat jinde.