V sobotu 26.dubna jsme s manželem navštívili Jarní etapu mezinárodní zahradnické výstavy a veletrhu Flora Olomouc 2008. Počasí bylo opravdu ukázkové, teplota 20°C, slunečno a lehký vánek. Proto jsme nebyli zdaleka jediní, kdo si na tento den naplánoval výlet.

Problém s parkováním jsme vyřešili brilantně-placeným parkovištěm. Ještě pár horkých chvil při hledání vstupenek a pak hurá do davu. Před námi se otevřelo přímo moře nejrůznějších stánků a krámků s nejen zahrádkářským zbožím. Již po několika málo metrech jsem se naučila ignorovat neustálé „Kupte si náš…“ nebo „Mladá paní, nechtěla byste..“ a soustředila se na to, pro co jsme přišli, totiž rostliny do interiéru i exteriéru. Na výběr jich bylo opravdu hodně. Aby taky ne, když se na letošní Floru sjelo více než 450 vystavovatelů z Čech, Slovenska a dokonce i Srbska.

Pavilon A jsme proto prolétli jen bleskově. Obdivovali jsme expozici architekta Ivara Otruby, nazvanou Krajina snů a s ní paletu jarních květin; lilií, narcisů, tulipánů a množství hrnkových a balkónových rostlin. Obzvláště zajímavá byla výstava nejrůznějších druhů narcisů, mezi kterými bylo i mnoho horkých novinek.  V přilehlé galerii nás čekala Procházka historií květinových výstav v Olomouci. Na panelech zde bylo nainstalováno množství historických plakátů a fotografiích, velmi pěkně dokumentujících bohatou floristickou historii města Olomouc.

V zelené náruči tropického pralesa jsme se ocitli při vstupu do Sbírkového palmového skleníku. Hned u vchodu nás vítala něžná záplava růžových květů bouganvillií, o kousek dál se v teráriích zabudovaných v umělé skále procházeli scinkové a tropické žabkyexotické rybky a ve velkém akváriu plavaly . Vše bylo jakoby schováno pod mohutnou deštníkovou korunou Fikusu elastica. V pozadí o sobě dávaly velkými květy vědět strelície nebo keře pachystachys lutea. Jako štětky zase vypadaly červené květy štětkovce kopinatého.

A nakonec zde byl „strom, který zapomněl vymřít,“ vzácná wollemia nobilis (wolemie vznešená), která byla objevena teprve v roce 1994 na utajovaném místě v Austrálii poblíž metropole Sydney. Ve volné přírodě roste jen asi 100 dospělých stromů, které mohou dosáhnout až 40 m výšky a stáří 1000 let. První fosilní nálezy pocházejí z doby před 90-ti miliony let. Dlužno ještě říci, že ve skleníku musela být proti nenechavcům tato neobyčejná rostlina chráněna hustým pletivem.

V dalším skleníku si na své přišly milovníci kaktusů. Velmi zajímavě a bohatě tu kvetla opuncie, nebo kaktusy rodu mammilaria. Nechyběly ani agávovité rostliny s tuhými růžicemi listů. Opravdu zajímavým zážitkem z Tropického skleníku byly citrusové plody visící přímo z větví stromů nebo rozsáhlá sbírka masožravých špirlic s nálevkovitými pastmi, které jsme zastihli přímo v období kvetení. Za zmínku ještě určitě stojí expozice epifytických parožnatek zavěšených na kmeni stromu přímo nad hladinou jezírka. Ačkoliv to tak nevypadá, jedná se  o velmi bizarní kapradinu.

A konečně jsme mohli vyrazit na jarní nákupy. Letošním trhům rozhodně vládla mandevilla, kterou se někteří vychytralci rozhodli přejmenovat také na dipladenii, sundavillu nebo Sun Devil. Je to přenosná hrnková liána, celé léto bohatě kvetoucí růžovými trubkovitými květy. Mandevilla byla loňským květinovým hitem, nicméně my jsme i letos viděli mnoho postav úzkostlivě zvedajících nad hlavu papírový kornout, ze kterého jakoby neukázněně vyčuhovaly trsy narůžovělých poupat.

Další oblíbenou rostlinou byl japonský javor dlanitolistý s červenými listy. Někteří prodejci proto nastavili ceny nehorázně vysoko. Ovšem pokud jste vybírali pečlivě, mohli jste na jedné rostlině ušetřit i 300 Kč. Velkému zájmu se těšily i neobvykle vypadající tillandsie. Milovníci těchto zvláštních krásek si mohli u mnoho stánků vybrat z více než 80-ti druhů za příznivý peníz.

Oproti loňskému roku přibylo na výstavišti prodejců jehličnatých stromů. Nejžádanější byly nejrůznější druhy klečí a také letošní novinka mezi tisy, odrůda „Summergold“ se zlatými jehlicemi. Za zmínku určitě stojí i pestrá nabídka orchidejí, ať už venkovních nebo interiérových. Téměř bez výjimky to byli mezidruhoví kříženci, vhodní i pro naprosté začátečníky. Mě osobně mezi stánky zaujala vzorková prodejna s nábytkem netradičně nainstalovaným na střeše stánku. Od davu a shonu jsme si krátce odpočinuli u jezírka s ostrůvkem uprostřed. Nejen děti s nadšením uvítaly možnost svézt se na gumovém člunu pod větvemi smutečních vrb.

Na závěr jsme si nechali procházku nově zrekonstruovanými Smetanovými sady. Nejen my jsme  obdivovali množství květů obrovské magnólie. Holandská zahrada naproti tomu zářila nepřebernou paletou barev komfortně vysázených tulipánů, kterých zde kvetlo neuvěřitelných 10 000 kusů. Ale zahanbit se nenechaly ani narcisy nebo křehké lobelky.

Pro zajímavost jsem ještě zastavila několik dam nejrůznějšího věku a zeptala se na jejich dojmy. Paní Hana K. z Olomouce mi řekla: „Chodím se už od úplného začátku, celých 50 let jsem nevynechala jediný ročník a musím vám říct, že letos se to opravdu povedlo.“

Na otázku, co se jí líbilo nejvíc, odpověděla: „Asi všechno, ale nejvíc výstava zahrádkářů.“

„Myslíte Zahrádkářského svazu?“ „Ano, to bude ono. A pak ta jejich soutěž, ty kytice se jim opravdu povedly.“

„Vidím, že nesete velké tašky, mohu vědět, co pěkného jste koupila?“ „Ale jistě, mám tu pár cibulek tulipánů, rybíz, tújky a abych nezapomněla pro dceru jednu orchidej,“ ukazuje tašku se žlutou orchidejí rodu Phalenopsis.

„Ta je opravdu krásná. A kdybyste mohla porovnat předchozí ročníky s tím letošním, co byste řekla?“ „Že je tu letos hodně lidí,“ směje se.

„A ještě poslední otázku, přijdete příští rok zase?“ „No samozřejmě,“ uzavírá paní Hana rozhovor.

A já nemohu, než souhlasit. Příští rok si také určitě nenechám ujít. A už teď se těším, jaké novinky si pro nás příští rok zahrádkáři připraví.

 Foto: Luke

Notburga

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout